Články z blogu

To, že Andrej Babiš hodlá firmy přimět platit daně je jistě v pořádku. Ostatně, jak může ten, který řádně platí, konkurovat podvodníkům? Horší už je způsob, jakým hodlá svého cíle dosáhnout. Stát chce svoje a náklady firem na zpracování jeho nápadů jej vůbec nezajímají. Institut nespolehlivého plátce Tak například tvůrčím způsobem nebývale rozvíjí institut nespolehlivého plátce, vymyšlený bývalým ministrem Kalouskem, kterému jinak nemůže přijít na jméno. V tomto případě odpovídá odběratel za část závazku (DPH) dodavatele. Proč má někdo jiný nést odpovědnost za dodavatele? A je vůbec právně možné neuhradit celý závazek, protože nějaký finanční úřad označí dodavatele jako nespolehlivého plátce DPH? Statisíce firem budou muset neustále kontrolovat, zda a kteří dodavatelé jsou nespolehliví. Kolik je to bude stát? Jsou to státní peníze, které firma pro stát jen vybírá. A platí přitom berní úředníky za to, aby vše fungovalo řádně. Všechny tržby on-line Vtipným se zdá i nápad zasílat všechny tržby on-line finančním úřadům inspirovaný Chorvatskem. Ponechme stranou, že se jedná o stát s největší šedou ekonomikou odhadovanou až 30% HDP. Prý to bude jednoduché a levné. Ovšem v mé restauraci s mizivými tržbami je výdejní okénko pro prodej zmrzliny a ve dvoře zahrádka. Obojí v provozu maximálně tři měsíce v roce. To znamená mít ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Jako majitel penzionu s restaurací mám pochopitelný zájem na spokojenosti svých hostů, která je podmínkou toho, aby se vraceli a, nedej bože, mne nepomlouvali na sociálních sítích. Stát si zřejmě myslí, že můj zájem je zcela opačný, a že mé hosty je především třeba přede mnou a mými zaměstnanci chránit. A tak vydává nejrůznější vyhlášky a nařízení a zřizuje množství kontrolních orgánů. Mám úctu k právu a předpisy se vždy snažím dodržovat. Tedy pokud to jde, případně pokud je znám. A přestože s právními normami pracuji denně, mnohdy si nejsem jist, zda jsou mé znalosti dostatečné. Pokusil jsem se tedy zpracovat přehled těch, kteří mne mohou kontrolovat, proč a jak se jim bránit. Kontrolní instituce Česká obchodní inspekce V čele seznamu stojí Česká obchodní inspekce (ČOI). Ta se zaměřuje především na poctivost prodeje, tedy na cejchování skleniček, zda jsou nápoje nalité „na míru“, a zda nejde o pančovaný alkohol. Mohl bych to sice lehce obejít, ceny jsou smluvní a stačí, když se obsluha zeptá: Pane, tento panák je za dvacku. Berete? Nicméně vzhledem k tomu, že ČOI spíše než okrádání hostů kontroluje, zda zaměstnanci neokrádají mne, jsem vcelku spokojen. Ovšem to, zda v době mé nepřítomnosti zaměstnanci nevymění cenovku u čokolády, již nezjistí stejně nikdo. Uvádění gramáží jídel a kontrolování porcí však nějak nechápu...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Hop a je tu ROP (včetně dotačních problémů) Mohlo by to také být o české vyčuranosti a obhajobě českých národních zájmů. O čem je řeč? O tom, jak se kraje a ministerstva přela, kdože může za problémy s regionálními dotacemi a kdo tedy má financovat vzniklé škody. Na problém bylo zaděláno již v devadesátých letech, kdy zejména pražští intelektuálové tvrdě odmítali zemské uspořádání. A když se ukázalo, že mezi obcemi a státem by nějaký samosprávný a správní orgán měl přece jen být, začaly se připravovat kraje. Místní politici doufali na příliv peněz a investic. Kde které větší město chtělo být krajem. A to se do značné míry podařilo. Bez ohledu na historické, kulturní či infrastrukturní vazby nakonec vzniklo 14 krajů (včetně Prahy) zcela rozdílné velikosti a hospodářské síly. Jen čtyři z nich překročily milion obyvatel, nejmenší (Karlovarský) pak jich má pouhých 302 tisíc. A jako jakási pomsta Moravě byl ustaven kraj Vysočina. Řada krajů tak nebyla (a není) životaschopná. Tato skutečnost, spolu s neutuchajícími centralizačními trendy, vedla nejen k omezení Evropské charty místní samosprávy přijaté v roce 1999, ale i k takovému rozpočtovému určení daní, kdy jsou finanční prostředky z velké části přidělovány krajům z centrální úrovně a brání tak plné realizaci jejich samosprávných funkcí. A z této situace se tak hned nedostanem...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Většina diskuzí k budoucím úpravám důchodových systémů se, bohužel, vztahuje k určitému typu demografických údajů. Tedy k prodlužujícímu se věku průměrného dožití a následně k věku, od kterého má mít člověk nárok na starobní důchod. I tato demografická prognóza je značně zploštělá. Lidé se sice mohou dožívat vyššího věku, ale v takovém fyzickém a psychickém stavu, který jim pracovat stejně nedovolí. Demografické prognózy by proto měly být doplněny minimálně o výhled zdravotního stavu populace. Dalším problémem je, že současné důchody nekryjí jen zabezpečení ve stáří v návaznosti na věk odchodu do důchodu, odpracované léta a příspěvky odváděné do systému, ale plní i řadu funkcí obdobných sociálním dávkám. Nejedná se jen o to, že základní výměra důchodu činí 9% z průměrné mzdy i pro ty, kteří do systému odvedli velmi málo, ale především o tak zvané nestarobní důchody (invalidní, vdovecké a sirotčí), které tvoří až 30% vyplácených důchodů, a uznávané náhradní doby pojištění (uznaný čas, kdy občan nepracoval), o jejichž dopadu do objemu důchodů stát pravděpodobně neví vůbec nic. Je tedy jen logické, že stát má na vyplácené důchody (jejich sociální funkce) částečně doplácet i z jiných zdrojů, než je samotné důchodové pojištění. Jen je to potřeba přiznat a spočítat potřebné částky. (Ostatně tak je tom...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Ministru Babišovi rozumím, ale nesouhlasím s ním Ministr Babiš to jistě nemá lehké. Na jedné straně se zavázal lepšímu výběru daní, hledání úspor a snižování schodku státního rozpočtu, na straně druhé ke zvýšení výdajů na sociální politiku a investice. To skutečně moc nejde dohromady. A navíc jsou letos další volby. Ministr se tedy snaží jít především po velkých číslech a prosazuje opatření, která neohrozí jeho popularitu. Nachází zdroje v umrtvené finanční hotovosti, pranýřuje vysoké úniky daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. A hledá spíše drobné úspory na ministerstvech. To vše jsou však jen opatření jednorázová a ne příliš koncepční. Je chvályhodné, že ministr hodlá zavádět daňová opatření uváženě a s předstihem. Skutečně rázné kroky však chybí. Ty nelze zavádět jen z pozice ministra financí, ale koordinovaným úsilím celé vlády a parlamentní koalice. Na daně totiž nelze pohlížet jen jako na zdroj státní pokladny. Naopak – rozumná struktura a výše daní ovlivňuje chod celého národního hospodářství. Daně jsou prostě také nástrojem řízení. Dobře vybírat daně vyžaduje především zavedení pořádku do společnosti. Ten zde není, a tak si mnoho subjektů dělá, co chce. Onen pořádek však nemohou zavádět daňové zákony, kontroly, ani represe. Co přinese registr bankovních účtů, když lze mít účty v zahranič...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Kvalita současné žurnalistiky a úroveň médií Současná novinářská práce se rozhodně nedá označit za kvalitní. Dříve byl novinář redaktorem a koordinátorem, který oslovoval odborníky s nějakým tématem. Rozpracovaných článku měl novinář pod svou režií několik, čímž byl také dostatečný čas pro oslovené odborníky k tomu, aby zpracovali kvalitní autorský příspěvek. Tento postup je zcela logický. Novinář nebo redaktor má být schopen odhadnout, jaké téma je kdy vhodné publikovat, vyhledávat nové rubriky, sledovat současné trendy zahraničních médiích, stylisticky profilovat články a podobně. Ve většině případů totoiž novinář není a nutno podotknout není ani možné, aby byl specialistou na určitou oblast, neřku-li na všechny. Situace v redakcích je však odlišná. Tak jako v jiných profesích, v novinařině se externí zaměstnávání rozmáhá úplně stejně. Novináři působí výhradně externě, jako osoby samostatně výdělečně činné. Současně přispívají do mnoha médií, přičemž tzv. networking je klíčovým faktorem existence novináře. Jedná se proto o uzavřenou společnost, která je velmi soudržná a nedává, s vyjímkou opravdu notoricky známých osobností, nikomu příležitost. Tento způsob je do značné míry vynucen tlakem ze strany redakcí a majitelů. Hlavním kritériem je prodávanost, nikoliv kvalita článků. Tento nešvar se přitom nevyskytuje po...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Dnes se pozornost zaměřuje hlavně na korupci. Aby ale bylo možné korumpovat, musí vzniknout vhodné podmínky. Kde má Česko Achillovu patu? Dnes je předmětem diskuzí především korupce spojená se státním rozpočtem a fondy Evropské unie. Mimochodem, třeba v televizi veřejně diskutované všimné u lékařů, nechává chladným všechny, včetně justičních orgánů. Celý článek si můžete přečíst na serveru Měšec.cz: Co devastuje příjmy státního rozpočtu

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Má to téměř všechno, co má správná hra mít: Investora (stát), který zajišťuje rozjezd hry, bankéře (penzijní společnosti a fondy), kteří hru provozují, hráče (účastníky penzijního spoření), kteří do hry vkládají sázky, a servisní pomocníky (zaměstnavatele a stát), kteří pečují o hráče. Jmenuje se to II. pilíř. A každý očekává, že na hře vydělá. Hra je to nekorektní a hazardní. Hráči nemohou rozbít bank a nesou všechna rizika. Je to tedy ještě horší, než hra na výherních automatech. A navíc, hráči nemohou hru ukončit. Nabízíme netradiční pohled na problematiku II. pilíře. Pro porozumění celé problematice se vědomě dopouštíme značných zjednodušení. Zabýváme se jen starobními důchody a výpočty provádíme pro osoby, které vstupují do důchodového systému od roku 2014. Investor – stát Stát investuje do rozjezdu hry dlouhodobě a výše jeho investic není dopředu známa. Tato investice se rovná 3% pojistného na důchodové pojištění, které by jinak vybral od zaměstnanců. Pokud by do II. pilíře vstoupilo jen asi 100.000 hráčů s nejvyššími příjmy, činila by roční investice okolo 3,7 miliardy korun ročně (v dnešních cenách). Stát dále hradí pro bankéře a hráče i vybrané servisní činnosti. Je obvyklé, že investor kalkuluje s návratností své investice. Ta by měla přinést zpět investované částky zvýšené nejméně o běžné r...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Nevím, proč máme být vystavováni nejrůznějším úvahám, co může být, jaké cíle sleduje prezident, co říká ten či onen politik, o čem přemýšlí znavený komentátor, či nepodloženým názorům známějších i méně známých politologů. Nevím, proč o ústavě, kterou většina občanů ani nečetla, diskutují ústavní právníci v televizi a ne v odborném tisku. A vůbec nevím, proč máme být najednou svědky sestavování vlády v přímém přenosu a následných pokusů o dehonestaci budoucích ministrů redaktory veřejnoprávní televize. Prezidentovi se přitom povedla neuvěřitelná věc: Jeho kroky podporují nejen občané, ale, světe div se, i podnikatelské svazy a odborové centrály. Jen ti novináři a poslanci to nechtějí vidět. Divím se, proč novináři a politici, kterým údajně jde o blaho nás všech, neřeší skutečné problémy: Proč sněmovna nezasedá a nepřijímá zákony, z nichž řada je již ve třetím čtení. Nejsou snad potřeba? Brání jim snad prezident v jednání? Novinářům o zákonech nikdo neřekl? Bezesporu jedním z nejdůležitějších problémů jsou doprovodné zákony k novému občanskému zákoníku. Jistěže, měly být schváleny již dávno. Ale proč nejsou schvalovány alespoň nyní? To se skutečně zase až v prosinci dozvíme, že nové občanské a obchodní právo platí či neplatí? Jak to bude s občanskými vztahy, smlouvami, spolky, nadacemi a firmami? Takže...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Tak zase to Kalousek a jeho lidé zbabrali. Chtěli sebrat slevu na dani pracujícím důchodcům, do zákona však dali jen podmínku, že důchodce nesmí pobírat důchod k 1. lednu daného zdaňovacího období. A tak si desetitisíce důchodců začali přerušovat na prvý leden vyplácení důchodu. Ministr financí, jako obvykle, žádnou svou chybu ani záměr nepřipouští. Po zjištění situace nikoho nepotrestal, ale pospíšil si s prohlášením, že je mu důchodců, kteří vyplácení důchodu přerušili a uplatní daňovou slevu, líto. Jeho stanovisko pochopitelně okamžitě podpořilo Generální finanční ředitelství vydáním (pouhé) tiskové zprávy, obsahující pofiderní a nic neříkající stanovisko „o možném zneužití práva a z toho vyplývajícími důsledky“. Jenže co to je „možné zneužití práva“? Zákon přece buď platí, nebo neplatí. A v daném případě jednoznačně platí: Pokud byl důchod vyplácen byť již od 2. ledna, nárok na slevu na dani platí. Daňový poplatník navíc může uplatnit i další slevy: Na manželku v domácnosti, na invaliditu, na vyživované děti, na dobu studia. Všechny tyto slevy však lze uplatňovat jen v měsících, kdy dané skutečnosti platily. V případě pracujících důchodců je však ze zákona měsíční uplatňování slev výslovně vyňato. Vyjádření páně ministra o tom, že by si také mohl na den 1 ledna zapůjčit dítě, tedy ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Dnešní daňové zákony snad ani nemá cenu sledovat. Novela stíhá novelu, změny jsou skryty v „balících zákonů“, platnost jednotlivých ustanovení má rozptyl od roku 2012 do roku 2016. Jsou novelizovány novely, které ještě nevstoupily v platnost a možná již nikdy v platnost nevstoupí. Díky tomuto stavu je v jedné novele daňového zákona novelizováno několik zákonů (novel) týkajících se stejné daně. Původ chaosu v daňových zákonech Proč to všechno? Jedná se zásadní o rozpory mezi vládními stranami TPO 09 a ODS, nebo lépe mezi ODS a ministrem Kalouskem. ODS před časem přijala tezi, že se daně nemají zvyšovat a že jsou „trestem pro bohaté“. Největší ránu daňovému systému však zasadil ministr Tlustý a jeho slovenští poradci s konceptem tzv. rovné daně ve výši 15%. Ten se sice nikdy komplexně nerealizoval, ale v řadě případů komplikuje situaci dodnes. Dle konceptu rovné daně měly být prakticky odstraněny všechny odvody zaměstnavatelů a nahrazeny platbami zaměstnanců. Důchody vyplácené státem měly být sníženy na naprosté minimum. Sociální únosnost měla být zajištěna relativně vysokou slevou na dani, která by však neměla vliv na výši odvodů zaměstnanců na zdravotní a sociální pojištění, a jednorázovým zvýšením všech mezd o cca 30%. Tím bychom se ve světových tabulkách dostali na čelné místo s nulovými vedlejšími náklady ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Odpověď zní jednoznačně: NE. Jeho kontroloři a inspektoři si mohou nohy uběhat, občas sice někoho chytí, ale to je tak všechno. Proč? Švarcsystém je extrémně finančně výhodný jak pro kvazi zaměstnance, tak i pro kvazi zaměstnavatele. Důvodem je daňový systém a na něj navázané odvody na zdravotní a sociální pojištění. Jestli si řemeslník může odečíst výdajový paušál ve výši 80%, daně neplatí a pokud má děti, dostává od státu daňový bonus. Zdravotní a sociální pojištění sice platit musí, ale pouze v minimální výši. A „zaměstnavatel“ neplatí odvody žádné. Chce-li tedy vláda tuto formu práce odstranit, musí začít od daně z příjmů fyzických osob: Tedy žádné výdajové paušály lidem, kteří žádné výdaje nemají. Žádné nářky nad zdaněním podnikatelů, když se o žádné podnikatele nejedná. Zde by se měla vzpamatovat pravice. Zbývají ovšem odvody z mezd „zaměstnavatelů“. Ty zdanění fyzických osob nevyřeší. Na druhé straně by zaměstnavatel musel zvážit, co je pro něj výhodné. Při zadávání prací „na fakturu“ sice ušetří odvod pojistného, ale na své „zaměstnance“ nemá žádný špagát. Mohou přijít do práce, kdy chtějí, pracovat dobře nebo špatně. Tíhu reklamací ale vždy nese „zaměstnavatel“ . Je ovšem pravda, že jsou odvětví, která jsou extrémně závislá na kr...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Dalo se to předpokládat. Hned po získání naděje, že důchodové spoření bude přece jen zavedeno, vyráží finanční instituce do útoku. Bitva o získání miliard začíná. V novinách se objevují rádoby redakční úvahy, pro koho je vlastně onen druhý pilíř výhodný. Jak by také ne, média očekávají balík peněz na reklamu. A o ten je také třeba bojovat. Takže proč bankám článkem trochu nepomoci. Nic proti férovému boji finančních institucí o klienty. Jenže co je moc, to je moc. V novinách se dozvídáme, že podle „odborníků“ se státní důchody propadnou o desítky procent a bude div, když budoucí důchodci dostanou alespoň nějaké žebračenky. A to už není jen strašení lidí – to je šíření poplašné zprávy. Bude někdo tyto výroky stíhat? Jistěže ne. Pokud by k dramatickému snížení důchodů mělo vůbec dojít, musela by o tom rozhodnout vláda a parlament. Tedy žádní odborníci. Nastala by sociální katastrofa a žádné důchodové spoření by výpadek státních důchodů nemohlo nahradit. Dalším hitem je zveřejňování výpočtů, pro koho je důchodové spoření výhodné. Opět dle „odborníků“. A kdože jsou ti odborníci? Pánové Schnieder a Šatava, kteří publikují studie pod hlavičkou think-tanku IDEA a onoho věhlasného institut CERGE-EI, na němž se podílí známý profesor Švejnar. Oba pánové však uvádí, že jde jen o jejich osobní n...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Bude důchodové spoření (II. pilíř) nebo nebude? Těžko říci, základní zákon platí, ostatní zákony ne. Co byste však měli vědět? Pokud se platnost důchodového spoření neodloží, musí se ti, kterým bude brzy 35 let, od ledna 2013 rychle rozhodnout: Vstoupit do důchodového spoření nebo ne! Nelehké rozhodnutí již proto, že jej v budoucnu nelze měnit. A informací je málo, rozbory různých analytiků jsou neúplné a vyjádření představitelů finančních institucí z pochopitelných důvodů zavádějící. Podívejme se tedy co, komu a za jakou cenu důchodové spoření přinese. Co mi důchodové spoření přinese Ten, kdo se nechá na důchodové spoření nalákat, musí počítat s tím, že se jeho odvody na sociální pojištění zvednou o 2%. Další 3% pak převede do soukromého fondu stát z toho, co platí již dnes. Účastník důchodového spoření bude moci volit z několika investičních strategií a těšit se, jak mu korunky na jeho individuálním účtu přibývají. Jenže – korunky mohou nejen přibývat, ale i ubývat. Co to bude spořícího občana stát Individuálně spořící občané budou muset ze svých příspěvků živit řadu finančních institucí: Ve fázi spoření penzijní společnosti, depozitáře (banky) a penzijní fondy. Některé náklady těchto institucí jsou sice limitované, jiné druhy nákladů jsou však omezeny jen volně. A navíc – všichni budou chtít z př...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Poslední dobou se zdá, že naše politiky nezajímá nic jiného, než peníze. Tedy ty, které připlují do státního rozpočtu. Jejich objemem prověřují svou úspěšnost. K čemu tyto peníze mají být, již zřejmě není tak důležité. Jenže názor lidí je poněkud jiný. Chápou, že musí pracovat, a mnohé z nich to dokonce baví. Ale zároveň chtějí mít ze života i něco jiného. Zážitky, vzdělávání, zábavu, a pokud na ni nemají čas v produktivním věku, pak alespoň v důchodu. V plnění státního rozpočtu „jen tak“ smysl svého života rozhodně nevidí. Politici to berou jako nevděk. Vždyť se tak snaží – o vyrovnaný státní rozpočet, zdroje na kofinancování dotací, čerpání dotací, dokonalejší a dražší informační systémy a větší stavby. Jsou ochotni akceptovat výdaje na vzdělávání, neboť je naděje, že vzdělanější lidé budou do rozpočtu přispívat více. Ale ti, co jsou nemocní, postižení či staří, již přece nejen nic nepřináší, ale dokonce čerpají státní peníze, které by přec e bylo možné využít daleko racionálněji. Jenže – občané si nevolí své politiky kvůli státnímu rozpočtu. Volí je proto, aby se jejich životní úroveň zvyšovala, měli nějaké životní jistoty a důstojný život. A politici by měli schvalovat takový státní rozpočet, který cíle občanů alespoň zčásti zajistí. Pokud politici nepochopí, že sm...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

V době, kdy není času nazbyt a musí se rychle jednat, člověka zaráží, proč je tak těžké odhalit odkud že se ten pančovaný alkohol vzal? Nechceme si snad nalhávat, že viníkem je nějaký prodavač ve stánku. Proč se tedy nejde přímo ke zdroji? Pojďme se podívat jak danou situaci řeší jednotlivé orgány veřejné správy, bude nám pak jasné, proč je ve vyšetřování nejdál zkušená investigativní novinářka Slonková. Ministr zdravotnictví pohovořil svým klidným, starosvětským způsobem: Hygienická služba odebírá vzorky a brzy zjistí, že alkohol je skutečně denaturák. Hygiena ve stáncích a trafikách, kde se nalévá, je dostatečná. Není tam sice ani zavedena voda, ale líh je přirozenou dezinfekcí. A nemocnice jsou na příliv pacientů připraveny. Ministr zemědělství nasadil na kontroly nebývalé množství pracovníků zemědělské a potravinářské inserce: Pravý alkohol je uváděn na trh v souladu s platnými předpisy a jeho složení je v pořádku. Denaturovaný líh není potravinou a pod kontrolu inspekce nespadá. Česká obchodní inspekce kontroluje, zda spotřebitel není okrádán. Prozatím nezjistila, že by stánkaři nalévali pod míru nebo že by účtovali jiné ceny, než ty, se kterými jsou zákazníci seznamováni. Ministr průmyslu a obchodu uvádí, že dle zjištění živnostenských úřadů mají všichni stánkaři a trafikanti platné živnostenské listy a jejich podn...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Ať to již dopadne s místopředsedkyní sněmovny Vlastou Parkanovou jakkoli, po jejím odchodu, o němž snad nelze pochybovat, by již nic nemělo být jako dřív. Lze snad doufat, že konečně přijde Zákon. Místopředsedkyně sněmovny nemá být stíhána jako poslankyně, ale jako bývalá ministryně národní obrany. Bude muset obhajovat, zda smlouva o nákupu letadel CASA, kterou podepsala, nebyla pro stát nevýhodná. Jinými slovy – zda ve své funkci postupovala s péčí řádného hospodáře. Doufejme, že dopad tohoto stíhání bude dlouhodobý a vážný. V prvé řadě si kandidáti na ministry asi uvědomí, že výkon této funkce není žádnou legrací a jen mocenskou záležitostí. Tedy, že ministra nemůže dělat každý, že ministr musí něco umět a něčemu rozumět (nebo mít kolem sebe takové spolupracovníky). Budoucí ministři budou muset přemýšlet a zvažovat co podepisují a jak se jejich rozhodnutí dotkne majetku, který spravují. A počítat se svou odpovědností vyplývající z role statutárního zástupce. Když podobně rozhodl Nejvyšší soud ve věci bývalé starostky městské části v Brně a poučil ji, že se své funkce ujala dobrovolně (a za peníze), měla znát své zákonné povinnosti a spravovat záležitosti příslušné městské části s péčí řádného hospodáře, byl ohlas tohoto rozhodnutí minimální. Jakmile jde o ministra či poslance, je již odezva jiná. Pokud budou v...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Prý, co bylo ukradeno, má být vráceno. To je základní myšlenka budoucího vyrovnání státu s církvemi. Což o to, myšlenka dobrá a akceptovatelná. Ono se kradlo vždy, krade se dál a zřejmě se tak bude dít i v budoucnu. Bohužel, ukradené se vrátí jen málokdy. Raději jsem zavrhl hlubší zkoumání, kde se v průběhu věků ty církevní majetky vzaly. Ostatně částečně si to lze jakžtakž představit: Něco byly úplatky za to, že se šlechtic stal králem, nebyl uvržen do klatby, vydělávalo se obchodem s odpouštěním hříchů (jakoby snad někdo měl smlouvu s Bohem), desátky byly církevní daní, byly i milodary. Prostě kdo umí, ten umí – majetky jen bobtnaly. Výjimečně se sice ozvali různí šťouralové s názory, že církev má být chudá, ale neuspěli. Jiná váha byli panovníci či politici. Čas od času si řekli, že církev toho má dost, oni málo a křesťanštějští a bohulibější bude použít církevní majetky k jiným účelům, byť šlo třeba o války. A tak se od nepaměti zabavovalo (nejen církvím), znárodňovalo a arizovalo. Chovali se tak králové angličtí i císaři rakouští, Masaryk, Němci i komunisté. Díky zachovanému rodnému listu je má příslušnost k římskokatolické církvi nezpochybnitelná. Dědičný hřích (ne v každé církvi je tomu tak) – nabytý nezaslouženě tím, že se kdysi Adam spustil s Evou, mne netíží. Logickou úvahou jsem dospěl k...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Zobrazit všechny články

Šťítky blogu - kategorie ›