Nevím, proč máme být vystavováni nejrůznějším úvahám, co může být, jaké cíle sleduje prezident, co říká ten či onen politik, o čem přemýšlí znavený komentátor, či nepodloženým názorům známějších i méně známých politologů. Nevím, proč o ústavě, kterou většina občanů ani nečetla, diskutují ústavní právníci v televizi a ne v odborném tisku. A vůbec nevím, proč máme být najednou svědky sestavování vlády v přímém přenosu a následných pokusů o dehonestaci budoucích ministrů redaktory veřejnoprávní televize. Prezidentovi se přitom povedla neuvěřitelná věc: Jeho kroky podporují nejen občané, ale, světe div se, i podnikatelské svazy a odborové centrály. Jen ti novináři a poslanci to nechtějí vidět. Divím se, proč novináři a politici, kterým údajně jde o blaho nás všech, neřeší skutečné problémy: Proč sněmovna nezasedá a nepřijímá zákony, z nichž řada je již ve třetím čtení. Nejsou snad potřeba? Brání jim snad prezident v jednání? Novinářům o zákonech nikdo neřekl? Bezesporu jedním z nejdůležitějších problémů jsou doprovodné zákony k novému občanskému zákoníku. Jistěže, měly být schváleny již dávno. Ale proč nejsou schvalovány alespoň nyní? To se skutečně zase až v prosinci dozvíme, že nové občanské a obchodní právo platí či neplatí? Jak to bude s občanskými vztahy, smlouvami, spolky, nadacemi a firmami? Takže...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Tak zase to Kalousek a jeho lidé zbabrali. Chtěli sebrat slevu na dani pracujícím důchodcům, do zákona však dali jen podmínku, že důchodce nesmí pobírat důchod k 1. lednu daného zdaňovacího období. A tak si desetitisíce důchodců začali přerušovat na prvý leden vyplácení důchodu. Ministr financí, jako obvykle, žádnou svou chybu ani záměr nepřipouští. Po zjištění situace nikoho nepotrestal, ale pospíšil si s prohlášením, že je mu důchodců, kteří vyplácení důchodu přerušili a uplatní daňovou slevu, líto. Jeho stanovisko pochopitelně okamžitě podpořilo Generální finanční ředitelství vydáním (pouhé) tiskové zprávy, obsahující pofiderní a nic neříkající stanovisko „o možném zneužití práva a z toho vyplývajícími důsledky“. Jenže co to je „možné zneužití práva“? Zákon přece buď platí, nebo neplatí. A v daném případě jednoznačně platí: Pokud byl důchod vyplácen byť již od 2. ledna, nárok na slevu na dani platí. Daňový poplatník navíc může uplatnit i další slevy: Na manželku v domácnosti, na invaliditu, na vyživované děti, na dobu studia. Všechny tyto slevy však lze uplatňovat jen v měsících, kdy dané skutečnosti platily. V případě pracujících důchodců je však ze zákona měsíční uplatňování slev výslovně vyňato. Vyjádření páně ministra o tom, že by si také mohl na den 1 ledna zapůjčit dítě, tedy ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Dnešní daňové zákony snad ani nemá cenu sledovat. Novela stíhá novelu, změny jsou skryty v „balících zákonů“, platnost jednotlivých ustanovení má rozptyl od roku 2012 do roku 2016. Jsou novelizovány novely, které ještě nevstoupily v platnost a možná již nikdy v platnost nevstoupí. Díky tomuto stavu je v jedné novele daňového zákona novelizováno několik zákonů (novel) týkajících se stejné daně. Původ chaosu v daňových zákonech Proč to všechno? Jedná se zásadní o rozpory mezi vládními stranami TPO 09 a ODS, nebo lépe mezi ODS a ministrem Kalouskem. ODS před časem přijala tezi, že se daně nemají zvyšovat a že jsou „trestem pro bohaté“. Největší ránu daňovému systému však zasadil ministr Tlustý a jeho slovenští poradci s konceptem tzv. rovné daně ve výši 15%. Ten se sice nikdy komplexně nerealizoval, ale v řadě případů komplikuje situaci dodnes. Dle konceptu rovné daně měly být prakticky odstraněny všechny odvody zaměstnavatelů a nahrazeny platbami zaměstnanců. Důchody vyplácené státem měly být sníženy na naprosté minimum. Sociální únosnost měla být zajištěna relativně vysokou slevou na dani, která by však neměla vliv na výši odvodů zaměstnanců na zdravotní a sociální pojištění, a jednorázovým zvýšením všech mezd o cca 30%. Tím bychom se ve světových tabulkách dostali na čelné místo s nulovými vedlejšími náklady ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Odpověď zní jednoznačně: NE. Jeho kontroloři a inspektoři si mohou nohy uběhat, občas sice někoho chytí, ale to je tak všechno. Proč? Švarcsystém je extrémně finančně výhodný jak pro kvazi zaměstnance, tak i pro kvazi zaměstnavatele. Důvodem je daňový systém a na něj navázané odvody na zdravotní a sociální pojištění. Jestli si řemeslník může odečíst výdajový paušál ve výši 80%, daně neplatí a pokud má děti, dostává od státu daňový bonus. Zdravotní a sociální pojištění sice platit musí, ale pouze v minimální výši. A „zaměstnavatel“ neplatí odvody žádné. Chce-li tedy vláda tuto formu práce odstranit, musí začít od daně z příjmů fyzických osob: Tedy žádné výdajové paušály lidem, kteří žádné výdaje nemají. Žádné nářky nad zdaněním podnikatelů, když se o žádné podnikatele nejedná. Zde by se měla vzpamatovat pravice. Zbývají ovšem odvody z mezd „zaměstnavatelů“. Ty zdanění fyzických osob nevyřeší. Na druhé straně by zaměstnavatel musel zvážit, co je pro něj výhodné. Při zadávání prací „na fakturu“ sice ušetří odvod pojistného, ale na své „zaměstnance“ nemá žádný špagát. Mohou přijít do práce, kdy chtějí, pracovat dobře nebo špatně. Tíhu reklamací ale vždy nese „zaměstnavatel“ . Je ovšem pravda, že jsou odvětví, která jsou extrémně závislá na kr�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Dalo se to předpokládat. Hned po získání naděje, že důchodové spoření bude přece jen zavedeno, vyráží finanční instituce do útoku. Bitva o získání miliard začíná. V novinách se objevují rádoby redakční úvahy, pro koho je vlastně onen druhý pilíř výhodný. Jak by také ne, média očekávají balík peněz na reklamu. A o ten je také třeba bojovat. Takže proč bankám článkem trochu nepomoci. Nic proti férovému boji finančních institucí o klienty. Jenže co je moc, to je moc. V novinách se dozvídáme, že podle „odborníků“ se státní důchody propadnou o desítky procent a bude div, když budoucí důchodci dostanou alespoň nějaké žebračenky. A to už není jen strašení lidí – to je šíření poplašné zprávy. Bude někdo tyto výroky stíhat? Jistěže ne. Pokud by k dramatickému snížení důchodů mělo vůbec dojít, musela by o tom rozhodnout vláda a parlament. Tedy žádní odborníci. Nastala by sociální katastrofa a žádné důchodové spoření by výpadek státních důchodů nemohlo nahradit. Dalším hitem je zveřejňování výpočtů, pro koho je důchodové spoření výhodné. Opět dle „odborníků“. A kdože jsou ti odborníci? Pánové Schnieder a Šatava, kteří publikují studie pod hlavičkou think-tanku IDEA a onoho věhlasného institut CERGE-EI, na němž se podílí známý profesor Švejnar. Oba pánové však uvádí, že jde jen o jejich osobní n...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Bude důchodové spoření (II. pilíř) nebo nebude? Těžko říci, základní zákon platí, ostatní zákony ne. Co byste však měli vědět? Pokud se platnost důchodového spoření neodloží, musí se ti, kterým bude brzy 35 let, od ledna 2013 rychle rozhodnout: Vstoupit do důchodového spoření nebo ne! Nelehké rozhodnutí již proto, že jej v budoucnu nelze měnit. A informací je málo, rozbory různých analytiků jsou neúplné a vyjádření představitelů finančních institucí z pochopitelných důvodů zavádějící. Podívejme se tedy co, komu a za jakou cenu důchodové spoření přinese. Co mi důchodové spoření přinese Ten, kdo se nechá na důchodové spoření nalákat, musí počítat s tím, že se jeho odvody na sociální pojištění zvednou o 2%. Další 3% pak převede do soukromého fondu stát z toho, co platí již dnes. Účastník důchodového spoření bude moci volit z několika investičních strategií a těšit se, jak mu korunky na jeho individuálním účtu přibývají. Jenže – korunky mohou nejen přibývat, ale i ubývat. Co to bude spořícího občana stát Individuálně spořící občané budou muset ze svých příspěvků živit řadu finančních institucí: Ve fázi spoření penzijní společnosti, depozitáře (banky) a penzijní fondy. Některé náklady těchto institucí jsou sice limitované, jiné druhy nákladů jsou však omezeny jen volně. A navíc – všichni budou chtít z př�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Poslední dobou se zdá, že naše politiky nezajímá nic jiného, než peníze. Tedy ty, které připlují do státního rozpočtu. Jejich objemem prověřují svou úspěšnost. K čemu tyto peníze mají být, již zřejmě není tak důležité. Jenže názor lidí je poněkud jiný. Chápou, že musí pracovat, a mnohé z nich to dokonce baví. Ale zároveň chtějí mít ze života i něco jiného. Zážitky, vzdělávání, zábavu, a pokud na ni nemají čas v produktivním věku, pak alespoň v důchodu. V plnění státního rozpočtu „jen tak“ smysl svého života rozhodně nevidí. Politici to berou jako nevděk. Vždyť se tak snaží – o vyrovnaný státní rozpočet, zdroje na kofinancování dotací, čerpání dotací, dokonalejší a dražší informační systémy a větší stavby. Jsou ochotni akceptovat výdaje na vzdělávání, neboť je naděje, že vzdělanější lidé budou do rozpočtu přispívat více. Ale ti, co jsou nemocní, postižení či staří, již přece nejen nic nepřináší, ale dokonce čerpají státní peníze, které by přec e bylo možné využít daleko racionálněji. Jenže – občané si nevolí své politiky kvůli státnímu rozpočtu. Volí je proto, aby se jejich životní úroveň zvyšovala, měli nějaké životní jistoty a důstojný život. A politici by měli schvalovat takový státní rozpočet, který cíle občanů alespoň zčásti zajistí. Pokud politici nepochopí, že sm...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

V době, kdy není času nazbyt a musí se rychle jednat, člověka zaráží, proč je tak těžké odhalit odkud že se ten pančovaný alkohol vzal? Nechceme si snad nalhávat, že viníkem je nějaký prodavač ve stánku. Proč se tedy nejde přímo ke zdroji? Pojďme se podívat jak danou situaci řeší jednotlivé orgány veřejné správy, bude nám pak jasné, proč je ve vyšetřování nejdál zkušená investigativní novinářka Slonková. Ministr zdravotnictví pohovořil svým klidným, starosvětským způsobem: Hygienická služba odebírá vzorky a brzy zjistí, že alkohol je skutečně denaturák. Hygiena ve stáncích a trafikách, kde se nalévá, je dostatečná. Není tam sice ani zavedena voda, ale líh je přirozenou dezinfekcí. A nemocnice jsou na příliv pacientů připraveny. Ministr zemědělství nasadil na kontroly nebývalé množství pracovníků zemědělské a potravinářské inserce: Pravý alkohol je uváděn na trh v souladu s platnými předpisy a jeho složení je v pořádku. Denaturovaný líh není potravinou a pod kontrolu inspekce nespadá. Česká obchodní inspekce kontroluje, zda spotřebitel není okrádán. Prozatím nezjistila, že by stánkaři nalévali pod míru nebo že by účtovali jiné ceny, než ty, se kterými jsou zákazníci seznamováni. Ministr průmyslu a obchodu uvádí, že dle zjištění živnostenských úřadů mají všichni stánkaři a trafikanti platné živnostenské listy a jejich podn...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Ať to již dopadne s místopředsedkyní sněmovny Vlastou Parkanovou jakkoli, po jejím odchodu, o němž snad nelze pochybovat, by již nic nemělo být jako dřív. Lze snad doufat, že konečně přijde Zákon. Místopředsedkyně sněmovny nemá být stíhána jako poslankyně, ale jako bývalá ministryně národní obrany. Bude muset obhajovat, zda smlouva o nákupu letadel CASA, kterou podepsala, nebyla pro stát nevýhodná. Jinými slovy – zda ve své funkci postupovala s péčí řádného hospodáře. Doufejme, že dopad tohoto stíhání bude dlouhodobý a vážný. V prvé řadě si kandidáti na ministry asi uvědomí, že výkon této funkce není žádnou legrací a jen mocenskou záležitostí. Tedy, že ministra nemůže dělat každý, že ministr musí něco umět a něčemu rozumět (nebo mít kolem sebe takové spolupracovníky). Budoucí ministři budou muset přemýšlet a zvažovat co podepisují a jak se jejich rozhodnutí dotkne majetku, který spravují. A počítat se svou odpovědností vyplývající z role statutárního zástupce. Když podobně rozhodl Nejvyšší soud ve věci bývalé starostky městské části v Brně a poučil ji, že se své funkce ujala dobrovolně (a za peníze), měla znát své zákonné povinnosti a spravovat záležitosti příslušné městské části s péčí řádného hospodáře, byl ohlas tohoto rozhodnutí minimální. Jakmile jde o ministra či poslance, je již odezva jiná. Pokud budou v...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Prý, co bylo ukradeno, má být vráceno. To je základní myšlenka budoucího vyrovnání státu s církvemi. Což o to, myšlenka dobrá a akceptovatelná. Ono se kradlo vždy, krade se dál a zřejmě se tak bude dít i v budoucnu. Bohužel, ukradené se vrátí jen málokdy. Raději jsem zavrhl hlubší zkoumání, kde se v průběhu věků ty církevní majetky vzaly. Ostatně částečně si to lze jakžtakž představit: Něco byly úplatky za to, že se šlechtic stal králem, nebyl uvržen do klatby, vydělávalo se obchodem s odpouštěním hříchů (jakoby snad někdo měl smlouvu s Bohem), desátky byly církevní daní, byly i milodary. Prostě kdo umí, ten umí – majetky jen bobtnaly. Výjimečně se sice ozvali různí šťouralové s názory, že církev má být chudá, ale neuspěli. Jiná váha byli panovníci či politici. Čas od času si řekli, že církev toho má dost, oni málo a křesťanštějští a bohulibější bude použít církevní majetky k jiným účelům, byť šlo třeba o války. A tak se od nepaměti zabavovalo (nejen církvím), znárodňovalo a arizovalo. Chovali se tak králové angličtí i císaři rakouští, Masaryk, Němci i komunisté. Díky zachovanému rodnému listu je má příslušnost k římskokatolické církvi nezpochybnitelná. Dědičný hřích (ne v každé církvi je tomu tak) – nabytý nezaslouženě tím, že se kdysi Adam spustil s Evou, mne netíží. Logickou úvahou jsem dospěl k...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.