Články z blogu

S dotacemi, zvláště pak s těmi z Evropské unie, se roztrhl pytel. Usiluje o ně kdekdo v přesvědčení o tom, že dostat něco zadarmo je terno. Je to však pravda? Skutečností je, že dotace mohou podnik lehce i zruinovat. Druhy dotací Vedle národních dotačních titulů existuje řada dotací z evropských fondů (strukturálních a soudružnosti). Ty se dále člení do 27 národních operačních programů, z nichž některé jsou tematické a jiné zeměpisné. Programy se dále dělí na prioritní osy a ty na oblasti či dokonce podoblasti podpory. A aby toho nebylo dost, žádosti o čerpání z těchto fondů lze podávat teprve po zveřejnění výzev. Prostě pěkná džungle, ve které se jen tak někdo nevyzná. Na co lze získat dotaci Dotace lze získat v podstatě na cokoli: Na investice, materiál, mzdy, školení či propagaci. A žádat může také kdokoli – organizační složky státu, obce, neziskové organizace, občanská sdružení, podniky. Zájemce o dotace tedy musí nejprve zjistit, z kterého programu může dotaci získat, k jakému účelu lze dotaci čerpat, a kdy je třeba žádost podat. To většinou není schopen učinit sám. Obrátí se tedy na specializovanou firmu, která ovšem nepracuje zadarmo. Vzniká tak, bez záruky úspěchu, prvá nákladová položka. Předpokládejme, že se podařilo nalézt vhodnou výzvu k předkládání dotačních projektů. Pak je třeba zpracovat žádost o dotaci, doložit...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Bedlivě jsem naslouchal projevům, dnes již bývalého presidenta Sarkozyho a kancléřky Merkelové: EU potřebuje prohloubit integraci a fiskální disciplínu jednotlivých členských zemí. K těm směřovaly apely obou státníků. S tím sice lze souhlasit, ale marně jsem čekal na poselství základní – poselství občanům EU. Že takoví občané nejsou? Ale ano, všichni máme nejméně dvě občanství, bohužel to většina obyvatel ani netuší. Nedávno jsem řadě vysokoškolsky vzdělaných lidí, mezi nimi i lidem se vzděláním právnickým, položil jednoduchou otázku: Jaké máte občanství? Do jednoho odpověděli – jen české. Předpokládám, že v ostatních zemích EU je dnes situace obdobná. Jaký je to rozdíl oproti situaci před několika desítkami let, kdy mi (mladí) západoevropští vrstevníci hrdě sdělovali: Já jsem Evropan. A já jim jen záviděl. Něco se tedy zvrtlo. Příslušnost k Evropě si člověk nejlépe uvědomí tehdy, když je od ní hodně daleko. Já ji před lety pocítil na semináři v jihokorejském Soulu. Jeho účastníci se zcela spontánně spojovali do skupin dle jednotlivých světadílů. Zdá se, že původní evropské myšlenky byly nahrazeny něčím zcela jiným: Jednotlivé státy spolu bojují o výši unijních dotací, vlastní eurokomisaře (pro které objektivně chybí práce), zachování či prohloubení vlastních kompetencí, posty v nově zřízené diplomatické ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Kladli jste si někdy otázky: Jak vzniklo DPH, Mohou si státy EU daňově konkurovat, Není systém reverse charge nespravedlivý, Vydělává ČR na tom, že je zapojena do systému DPH, a řadu jiných otázek? Chcete-li na tyto a podobné otázky znát odpověď, čtěte dál. Jak každý ví, DPH patří mezi tzv. nepřímé daně. Nepřímé proto, že jsou uvaleny na spotřebu konkrétního zboží či služby, nehledě na tom, kdo si toto zboží nebo službu pořizuje. Tzv. plátci DPH fungují jako výběrčí daní pro stát, dochází tedy k nepřímému výběru daní. Zároveň, jak již sám název napovídá, na každém stupni ekonomického řetězce se pouze přičte přidaná hodnota výrobce nebo poskytovatele služby. Celá částka DPH za všechny mezistupně je pak odvedena státu ve chvíli, kdy se v řetězci objeví první neplátce. Stručně o historii DPH Koncept daně z přidané hodnoty vychází z jiných nepřímých daní, které v minulosti měly povahu spotřebních daní uvalených na konkrétní zboží jako cukr, víno, apod. (v historii hojně označované jako akcízy). Často mimochodem docházelo k výběru v naturální podobě. Harmonizace v rámci EU Již od založení Evropského společenství bylo jasné, že v rámci integrace Evropy bude muset dojít ke sjednocení daňového systému. Zásadním krokem k harmonizaci nepřímých daní bylo vydání První směrnice Rady (č.67/227/EEC) přijaté roku 1967. Touto sm...

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz

Šťítky blogu - kategorie ›