Většina diskuzí k budoucím úpravám důchodových systémů se, bohužel, vztahuje k určitému typu demografických údajů. Tedy k prodlužujícímu se věku průměrného dožití a následně k věku, od kterého má mít člověk nárok na starobní důchod. I tato demografická prognóza je značně zploštělá. Lidé se sice mohou dožívat vyššího věku, ale v takovém fyzickém a psychickém stavu, který jim pracovat stejně nedovolí. Demografické prognózy by proto měly být doplněny minimálně o výhled zdravotního stavu populace. Dalším problémem je, že současné důchody nekryjí jen zabezpečení ve stáří v návaznosti na věk odchodu do důchodu, odpracované léta a příspěvky odváděné do systému, ale plní i řadu funkcí obdobných sociálním dávkám. Nejedná se jen o to, že základní výměra důchodu činí 9% z průměrné mzdy i pro ty, kteří do systému odvedli velmi málo, ale především o tak zvané nestarobní důchody (invalidní, vdovecké a sirotčí), které tvoří až 30% vyplácených důchodů, a uznávané náhradní doby pojištění (uznaný čas, kdy občan nepracoval), o jejichž dopadu do objemu důchodů stát pravděpodobně neví vůbec nic. Je tedy jen logické, že stát má na vyplácené důchody (jejich sociální funkce) částečně doplácet i z jiných zdrojů, než je samotné důchodové pojištění. Jen je to potřeba přiznat a spočítat potřebné částky. (Ostatně tak je tom...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Kvalita současné žurnalistiky a úroveň médií Současná novinářská práce se rozhodně nedá označit za kvalitní. Dříve byl novinář redaktorem a koordinátorem, který oslovoval odborníky s nějakým tématem. Rozpracovaných článku měl novinář pod svou režií několik, čímž byl také dostatečný čas pro oslovené odborníky k tomu, aby zpracovali kvalitní autorský příspěvek. Tento postup je zcela logický. Novinář nebo redaktor má být schopen odhadnout, jaké téma je kdy vhodné publikovat, vyhledávat nové rubriky, sledovat současné trendy zahraničních médiích, stylisticky profilovat články a podobně. Ve většině případů totoiž novinář není a nutno podotknout není ani možné, aby byl specialistou na určitou oblast, neřku-li na všechny. Situace v redakcích je však odlišná. Tak jako v jiných profesích, v novinařině se externí zaměstnávání rozmáhá úplně stejně. Novináři působí výhradně externě, jako osoby samostatně výdělečně činné. Současně přispívají do mnoha médií, přičemž tzv. networking je klíčovým faktorem existence novináře. Jedná se proto o uzavřenou společnost, která je velmi soudržná a nedává, s vyjímkou opravdu notoricky známých osobností, nikomu příležitost. Tento způsob je do značné míry vynucen tlakem ze strany redakcí a majitelů. Hlavním kritériem je prodávanost, nikoliv kvalita článků. Tento nešvar se přitom nevyskytuje po...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Dnes se pozornost zaměřuje hlavně na korupci. Aby ale bylo možné korumpovat, musí vzniknout vhodné podmínky. Kde má Česko Achillovu patu? Dnes je předmětem diskuzí především korupce spojená se státním rozpočtem a fondy Evropské unie. Mimochodem, třeba v televizi veřejně diskutované všimné u lékařů, nechává chladným všechny, včetně justičních orgánů. Celý článek si můžete přečíst na serveru Měšec.cz: Co devastuje příjmy státního rozpočtu

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Má to téměř všechno, co má správná hra mít: Investora (stát), který zajišťuje rozjezd hry, bankéře (penzijní společnosti a fondy), kteří hru provozují, hráče (účastníky penzijního spoření), kteří do hry vkládají sázky, a servisní pomocníky (zaměstnavatele a stát), kteří pečují o hráče. Jmenuje se to II. pilíř. A každý očekává, že na hře vydělá. Hra je to nekorektní a hazardní. Hráči nemohou rozbít bank a nesou všechna rizika. Je to tedy ještě horší, než hra na výherních automatech. A navíc, hráči nemohou hru ukončit. Nabízíme netradiční pohled na problematiku II. pilíře. Pro porozumění celé problematice se vědomě dopouštíme značných zjednodušení. Zabýváme se jen starobními důchody a výpočty provádíme pro osoby, které vstupují do důchodového systému od roku 2014. Investor – stát Stát investuje do rozjezdu hry dlouhodobě a výše jeho investic není dopředu známa. Tato investice se rovná 3% pojistného na důchodové pojištění, které by jinak vybral od zaměstnanců. Pokud by do II. pilíře vstoupilo jen asi 100.000 hráčů s nejvyššími příjmy, činila by roční investice okolo 3,7 miliardy korun ročně (v dnešních cenách). Stát dále hradí pro bankéře a hráče i vybrané servisní činnosti. Je obvyklé, že investor kalkuluje s návratností své investice. Ta by měla přinést zpět investované částky zvýšené nejméně o běžné r...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Odpověď zní jednoznačně: NE. Jeho kontroloři a inspektoři si mohou nohy uběhat, občas sice někoho chytí, ale to je tak všechno. Proč? Švarcsystém je extrémně finančně výhodný jak pro kvazi zaměstnance, tak i pro kvazi zaměstnavatele. Důvodem je daňový systém a na něj navázané odvody na zdravotní a sociální pojištění. Jestli si řemeslník může odečíst výdajový paušál ve výši 80%, daně neplatí a pokud má děti, dostává od státu daňový bonus. Zdravotní a sociální pojištění sice platit musí, ale pouze v minimální výši. A „zaměstnavatel“ neplatí odvody žádné. Chce-li tedy vláda tuto formu práce odstranit, musí začít od daně z příjmů fyzických osob: Tedy žádné výdajové paušály lidem, kteří žádné výdaje nemají. Žádné nářky nad zdaněním podnikatelů, když se o žádné podnikatele nejedná. Zde by se měla vzpamatovat pravice. Zbývají ovšem odvody z mezd „zaměstnavatelů“. Ty zdanění fyzických osob nevyřeší. Na druhé straně by zaměstnavatel musel zvážit, co je pro něj výhodné. Při zadávání prací „na fakturu“ sice ušetří odvod pojistného, ale na své „zaměstnance“ nemá žádný špagát. Mohou přijít do práce, kdy chtějí, pracovat dobře nebo špatně. Tíhu reklamací ale vždy nese „zaměstnavatel“ . Je ovšem pravda, že jsou odvětví, která jsou extrémně závislá na kr�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Bude důchodové spoření (II. pilíř) nebo nebude? Těžko říci, základní zákon platí, ostatní zákony ne. Co byste však měli vědět? Pokud se platnost důchodového spoření neodloží, musí se ti, kterým bude brzy 35 let, od ledna 2013 rychle rozhodnout: Vstoupit do důchodového spoření nebo ne! Nelehké rozhodnutí již proto, že jej v budoucnu nelze měnit. A informací je málo, rozbory různých analytiků jsou neúplné a vyjádření představitelů finančních institucí z pochopitelných důvodů zavádějící. Podívejme se tedy co, komu a za jakou cenu důchodové spoření přinese. Co mi důchodové spoření přinese Ten, kdo se nechá na důchodové spoření nalákat, musí počítat s tím, že se jeho odvody na sociální pojištění zvednou o 2%. Další 3% pak převede do soukromého fondu stát z toho, co platí již dnes. Účastník důchodového spoření bude moci volit z několika investičních strategií a těšit se, jak mu korunky na jeho individuálním účtu přibývají. Jenže – korunky mohou nejen přibývat, ale i ubývat. Co to bude spořícího občana stát Individuálně spořící občané budou muset ze svých příspěvků živit řadu finančních institucí: Ve fázi spoření penzijní společnosti, depozitáře (banky) a penzijní fondy. Některé náklady těchto institucí jsou sice limitované, jiné druhy nákladů jsou však omezeny jen volně. A navíc – všichni budou chtít z př�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Skutečně víte, jak banky fungují a proč jsou nejmocnější institucí v ekonomice? Nechte se provést tajemstvím světa bank a odhalte tradiční klišé. Ve spolupráci se serverem Měšec.cz jsme připravili seriál o bankovnictví, který by měl přiblížit široké veřejnosti specifika tohoto podnikání, pozici bank v ekonomice a důsledky takového finančního systému. >>> Cleý článek TAJEMSTVÍ BANKOVNÍHO SVĚTA

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Tato otázka je nesmyslná jen zdánlivě. Přitom je rozhodující, kdo vůbec spořit může a kolik je schopen naspořit. V principu existují tři skupiny lidí v produktivním věku: Ti, kteří vydělávají nejméně, ti, co vydělávají nejvíce, a pak občané mezi těmito dvěma póly. Lidé s nejnižšími příjmy, v řadě případů na sociálních dávkách, mají jiné starosti. Jde o to přežít od výplaty k výplatě. Nedostatek peněz v mnoha případech dorovnávají půjčkami od nebankovních institucí a dostávají se do dluhové pasti. I když používají třeba stavební spoření, mnohdy musí i tyto peníze, vlivem tíživé životní situace, se ztrátou a předčasně vybírat. Očekávat od nich strategii spoření na důchod je sotva možné. Další skupinou jsou občané s vysokými příjmy. Těm peníze prostě přebývají. Hledají proto příležitosti, jak nashromážděné prostředky alespoň uchránit před inflací. To jsou oni skuteční investoři, kteří zkoumají nejvýhodnější možnosti na trhu. Pokud je to spoření na důchod, investují část prostředků i sem. Ale jistě to není priorita. Zbývá tedy skupina obyvatel se středními příjmy. Ovšem ti na tom nejsou finančně zrovna nejlépe. Řada z nich podlehla touze po vlastním bydlení a desítky let musí splácet hypotéky. Přibližně v důchodovém věku se sice hypotéky zbaví, ovšem neuvědomují si, že je čeká nákladná renovace bydlení....

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Zobrazit všechny články