Daňová problematika neziskových organizací

Řešení daňové problematiky poplatníků nezaložených za účelem podnikání patří paradoxně k tomu nejkomplikovanějšímu, co daňová soustava nabízí. Ve většině případů se navíc jedná o významné částky dosahující řádu milionů, které neziskové organizace často získávají z veřejných rozpočtů a rozpočtů Evropské unie. To, že neziskové organizace zatím nebyly příliš předmětem zájmu správců daně neznamená, že tomu tak bude i nadále. Dotace jsou nyní obecně považovány za oblast s vysokým výskytem korupce. Není tak divu, že sílí tendence monitoringu využití finančních prostředků z dotace nejen v České republice, ale i celé Evropské unii. Je tak otázkou času, kdy i správci daně začnou daňovou problematiku dotací podrobněji zkoumat.

Z osobní zkušenosti víme, že snad neexistuje oblast, ve které by byl takový chaos jako v oblasti neziskových organizací. V případě, že nezisková organizace je příjemcem významných finančních částek, měla by zcela jistě využít služeb daňového poradce. Výdaje na daňové poradenství navíc je nezisková organizace často schopna krýt z dotačních titulů jako způsobilé výdaje.

Zdanění neziskových organizací se dělí zejména na dvě hlavní oblasti:

Daň z přidané hodnoty u neziskových organizací

(podrobněji rozebráno v samostatném článku)

Daň z příjmu neziskové organizace

Zdanění neziskových organizací je věnován §18a Zákona o dani z příjmů (ZDP). Z pohledu daně z příjmů je rozhodující, zda příjmy jsou předmětem daně, jsou od daně osvobozeny nebo nejsou předmětem daně vůbec. §18a odst. 4 dále upravuje, že nezisková organizace je povinna vést účetnictví. Nejpozději ke dni účetní závěrky pak musí oddělit jednotlivé druhy výnosů a souvisejících nákladů, které jsou předmětem daně či nikoliv tak, aby byla schopna stanovit základ daně.

I přesto, že ZDP pojmy hlavní činnosti a doplňkové činností nezná, řada subjektů je používá i ve vztahu k dani z příjmu. Hlavní a doplňková činnost jsou pojmy vycházející ze zákona o účetnictví, resp. jeho prováděcí vyhlášky. Při dělení jednotlivých příjmů na hlavní a doplňkové je nutné vycházet zejména ze stanov, společenských a zakladatelských smluv případně zřizovacího nebo regulujícího zákona. Dělení příjmů sice upravuje §18a ZDP, v praxi se však jedná o nejsložitější krok ve stanovení daňové povinnosti neziskové organizace. Měl by jej proto vykonávat pouze zkušený odborník znalý poměrů a fungování neziskové organizace.

Terminologická nejednotnost v praxi neziskovým organizacím způsobuje zbytečné potíže. Zajímavé přitom je, že jak legislativu daní z příjmů, tak legislativu účetnictví má v gesci jedno Ministerstvo financí.

Předmětem daně nejsou příjmy

a) z činností vyplývajících z jejich poslání, pokud související náklady jsou vyšší než tyto příjmy
b) z dotací a příspěvků (pozor na rozdíl mezi příspěvkem a dotací)
c) z úroků z běžného účtu (provozního)

Hlavní činnost nebo doplňková činnost

Ztrátovost jednotlivých činností se posuzuje za celý kalendářní rok. Pokud je jednotlivá činnost provozována za různé ceny, není předmětem daně pouze část činnosti, která je v takovém případě ztrátová. I přesto, že se obecně může jednat o identickou službu (školení lektorů), která ovšem bude fakturována za různé ceny, nelze ztrátu jedné části kompenzovat ziskem z části druhé. V takovém případě se za hlavní činnost bere pouze ztrátová část činnosti, zisková část je předmětem daně i přesto že spadá do činnosti hlavní.

Předmětem daně jsou vždy příjmy

a) z reklam
b) členských příspěvků – ty jsou však osvobozené (§ 19 / 1/a) pokud jsou podle stanov
c) z nájemného

Základ daně neziskové organizace a položky snižující základ daně

Základ daně se vypočte standardním způsobem jako u ostatních právnických osob (dle §23 - §33). Po stanovení základu daně lze však dále snížit takto vypočtený základ daně až o 30 %, maximálně však o 1.000.000,- Kč, a to za podmínky, že nezisková organizace použije prostředky získané touto úsporou ke krytí výdajů (nákladů) v následujících 3 zdaňovacích období. Tyto výdaje musí souviset s činnostmi, které nejsou předmětem daně, viz stanovy a zakladatelské listiny.
V případě, že 30 % činí méně než 300.000,- Kč, lze odečíst částku ve výši 300.000,-Kč, maximálně však do výše základu daně.

Jinými slovy:

Je-li základ daně nižší než 1.000.000,-Kč, lze vždy odečíst od základu daně až 300.000,-Kč. Odpočtem však nelze vytvořit daňovou ztrátu, tj. základ daně musí vždy být alespoň 0,- Kč.