Ready made je šmejd !

V naší republice kvete ve světě neznámý způsob podnikání: Zakládání a následný prodej „ready made“ společností. Jde o to, že jedna osoba založí často desítky nových společností, které nebudou vyvíjet žádnou činnost, a podíly na nich budou nabízeny zájemcům k odkoupení.

Jde o nabídky zcela neseriózní, zdůvodňované tím, že zájemce získá společnost s minimálními náklady, snadno a rychle. Nic z toho sice není pravda, zájemci se však často najdou. V určitých kruzích se koupě takovéto společnosti dokonce stala jakousi módou. A dnes tento typ obchodů již kvete i mezinárodně, prodej za provizi zprostředkovávají i slovenští partneři.

Na západ od nás, ale do budoucna i na Slovensku, nikoho nic podobného ani nenapadne. Vždyť, kdo by platil minimální daň z příjmů, živnostenskou daň, poplatky za povinné členství v hospodářské komoře, a další nemalé náklady.

U nás se však ti, kdo „ready made“ společnosti nabízejí, tváří jako seriozní obchodní partneři. A kupující mají pocit, že nepodstupují žádné riziko. Opak je však pravdou.

Praxe obchodníků s ready made společnostmi

Společnost se při založení vůči úřadům tváří jako seriozní podnikatel. Do banky majitel složí základní kapitál, nejčastěji 200.000,- Kč, na živnostenském úřadě občas nahlásí nic neříkající volnou živnost, častěji však, aby ušetřil, uvede správu nemovitostí, pro kterou není živnostenský list potřeba, společnost nechá zapsat do obchodního rejstříku a přihlásí ji k daním z příjmů. Tím ale „podnikání“ společnosti končí. Co s ní? No přece prodat.

Jenže na jedné prázdné společnosti se toho příliš vydělat nedá. Je třeba jich mít v zásobě více. Ovšem ukládat peníze do více společností, jejichž prodej je nejistý, nikdo nechce. A tak si majitel (společník) z bankovního účtu patřícího prvé společnosti oněch 200.000,- Kč vyzvedne a použije je pro založení společnosti nové. A tak stále dokola, až jich vlastní několik desítek.

Povinnosti všech právnických osob, které však obchodníci s ready made společnostmi neplní

Pokud si někdo myslí, že nést náklady spojené s vlastnictvím řady těchto společností přece nemají smysl, hluboce se mýlí. Společnost sice má mít otevřený bankovní účet, který je zatížen bankovními poplatky, ten však obvykle krátce po svém založení zruší. Má sice povinnost vést účetnictví, ale nevede je. Má povinnost zpracovávat roční účetní závěrku a podávat přiznání k dani z příjmu právnických osob, ale nečiní tak. Sídlo, za které by musela platit, má společnost v bytě či kanceláři majitele. A kde je oněch 200.000,- Kč? Ve skutečnosti v kapse majitele, ale o tom se s kupujícím nemluví.

Sankční rizika v podobě pokut

A stát, bohužel, zatím nekoná. To však neznamená, že konat nebude. A v tom případě se může stát, že uloží pokutu za nevedení účetnictví dle zákona o účetnictví do výše 6% aktiv (v případě kapitálu 200.000,- Kč tedy do výše 12.000,- Kč), pokutu nejméně 500,- Kč za každé nepodané daňové přiznání, a případně doměří daň z příjmu včetně sankčních úroků za „půjčku“ společnosti společníkovi. Ale to zájemci o koupi společnosti prozatím netuší. Účetnictví, účetní závěrky a daňová přiznání obvykle nevyžadují, spoléhají na to, že je vše v pořádku.

Pokud společnost účetní závěrky nevyhotovuje, logicky je také nezakládá do obchodního rejstříku. A za to jí hrozí hned dvě další pokuty: Jedna dle zákona o účetnictví od finančního úřadu a druhá dle občanského soudního řádu od rejstříkového soudu. A to už kupující neví vůbec.

Riziko skrytých závazků

Nový majitel však riskuje daleko více. Neví, zda do datové schránky společnosti nebyla doručena písemnost, která již nabyla právní moci a zatížila společnost. Nemůže také tušit, zda spolu se společností nekoupil její skryté závazky, splatné až po delší době. O jiných smlouvách nebo směnkách ani nemluvě. A těchto budoucích problémů může být celá řada. Už třeba jen to, kde je oněch 200.000,- základního kapitálu a jaké to má dopady!

Ready made společnost není nikdy levnější variantou založení společnosti

Pravdou není ani to, že koupě „hotové“ společnosti je levná. Zatímco její založení vlastními silami a její zápis může pořídit za cenu od 12.000,- do 15.000,- Kč a v případě odborné asistence řekněme za 25.000,- Kč, při její koupi obvykle zaplatí od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč. Tím ale jeho starosti a náklady nekončí. Je nutná změna zakladatelské listiny, a tedy opět notářský zápis, změna živnostenského oprávnění a nový zápis do obchodního rejstříku. Tedy další náklady srovnatelné s původním založením společnosti.

„Prodejním“ argumentem je rychlost. Založení společnosti prý trvá dlouho, zatímco její koupě se realizuje okamžitě. Ani to však není pravda. Živnostenské úřady i obchodní rejstříky dnes pracují velmi rychle. Navíc zápis do obchodního rejstříku již může provést přímo samotný notář. Doba nového založení je tedy srovnatelná s provedením změn při koupi hotové společnosti.

Takže „ready made“ je prostě šmejd. A šmejdi jsou také ti, kteří je nabízejí. Zarážející je, že se mnohdy přímo či nepřímo jedná o advokáty, tedy osoby, které požívají značné důvěry, a které by naopak měly od těchto praktik klienty odrazovat.

A zcela nepochopitelný je přístup státu, který nekoná. Navíc novou právní úpravou, kdy jde založit společnost s ručením omezeným s kapitálem 1,- Kč, vytváření těchto šmejdů ještě podporuje. (Jeden z tvůrců nové právní úpravy Havel, argumentuje tím, že v Německu lze společnost s ručením omezeným založit s kapitálem 1,- Euro. Asi neumí číst. S kapitálem 1,- Euro lze založit tzv. podnikatelskou společnost, která navíc musí do doby získání vlastního kapitálu v zákonné výši 25.000,- Eur ukládat ročně 25% svého zisku po zdanění do rezervního fondu.)

Doufejme, že se stát jednou probere, a že se tak stane brzo. Zatím jen mlčky přihlíží k zaplevelování hospodářského prostoru dalšími nefunkčními společnostmi a diví se, že neumí vybírat daně.

Z našeho blogu ›
14.10.2014
Co vlastně říká Kobra?

Zvláštní policejní, finanční a celní tým KOBRA nedávno ohlásil zjištění „obřího daňového podvodu za 330 milionů korun. Je to ale pravda? Do České republiky byly dovezeny kontejnery se zbožím z Číny, které bylo údajně určeno pro vývoz. Celní úřad vyměřil daň z přidané hodnoty z celní hodnoty zboží. Pak bylo zboží skutečně vyvezeno, možná fiktivně na Slovensko, ve skutečnosti snad do jiných států EU. Vývozce oprávněně nárokoval vrácen... zobrazit celý článek

14.10.2014
Babiš: Vše proti firmám

To, že Andrej Babiš hodlá firmy přimět platit daně je jistě v pořádku. Ostatně, jak může ten, který řádně platí, konkurovat podvodníkům? Horší už je způsob, jakým hodlá svého cíle dosáhnout. Stát chce svoje a náklady firem na zpracování jeho nápadů jej vůbec nezajímají. Institut nespolehlivého plátce Tak například tvůrčím způsobem nebývale rozvíjí institut nespolehlivého plátce, vymyšlený bývalým ministrem Kalouskem, kterému jinak nemůže... zobrazit celý článek

11.09.2014
Úředníci nestíhají (kontrolovat mne)

Jako majitel penzionu s restaurací mám pochopitelný zájem na spokojenosti svých hostů, která je podmínkou toho, aby se vraceli a, nedej bože, mne nepomlouvali na sociálních sítích. Stát si zřejmě myslí, že můj zájem je zcela opačný, a že mé hosty je především třeba přede mnou a mými zaměstnanci chránit. A tak vydává nejrůznější vyhlášky a nařízení a zřizuje množství kontrolních orgánů. Mám úctu k právu a předpisy se vždy snažím dodržovat. ... zobrazit celý článek

30.06.2014
Plané debaty o důchodech a důchodové reformě

Většina diskuzí k budoucím úpravám důchodových systémů se, bohužel, vztahuje k určitému typu demografických údajů. Tedy k prodlužujícímu se věku průměrného dožití a následně k věku, od kterého má mít člověk nárok na starobní důchod. I tato demografická prognóza je značně zploštělá. Lidé se sice mohou dožívat vyššího věku, ale v takovém fyzickém a psychickém stavu, který jim pracovat stejně nedovolí. Demografické prognózy by proto měly b... zobrazit celý článek