Články z blogu
Milník v dějinách bankovnictví, ECB půjčkami porušila zakládací chartu
27.05.2012

Na základě korespondence s redakcí Hospodářských novin jsme byli osloveni, zda bychom mohli stručně reagovat na průlomové chování Evropské centrální banky (dále jen ECB), která významným bankám poskytla historicky největší půjčky. Jedná se o tzv. kolateralizované (zajištěné) úvěry, tedy operaci při které banka obdrží finanční obnos na svůj rezervní účet u centrální banky výměnou za některá aktiva. Jednalo se zejména o "toxické dluhopisy", tedy dluhopisy rizikových států zasažených úvěrovou krizí jako je Řecko, Portugalsko či Španělsko.


Celý článek: který vyšel na titulní straně HN dne 1.3.2012 si můžete přečist zde: Na levných stamiliardách eur vydělají jenom banky

Samotný článek byl reakcí na jiný článek, ECB může levnými penězi oslabit tah na nezbytné reformy, který vyšel na titulní straně HN dne 24.2.2012, ve kterém HN mylně informovaly o dopadech celé operace, a na který naše poradenská firma reagovala.

Ačkoliv v článku je ocitován jen jeden odstavec, stojí jistě za to zveřejnit celou naši reakci, kterou jsme redakci HN zaslali. Jsme také rádi, že redakce HN uznala naše odborné kvality a umožnila nám zpracovat na dané téma vlastní článek, který v současné době připravujeme.

Pro nezasvěcené pouze shrneme v krátkosti, co vlastně ECB udělala:

Poprvé v historii v podstatě porušila svoji formální nezávislost, když půjčila bankám peníze. Obecně se centrální banky pokládají za nezávislé a neměly by pomáhat financovat vládám jejich dluh (monetizovat dluh) pomocí jeho nákupu. Toto pravidlo je zakotveno v legislativě všech státu Evropské unie a považuje se za základní prvek nezávislého centrálního bankovnictví, ECB sice formálně nic neporušila, výsledek kolateralizovaných půjček je však stejný jako v případě půjček.

  1. Jaký je vlastně smysl celé operace a v čem spočívá její podstata?
    Celou tuto akci ECB můžeme přirovnat k tzv. kvantitativnímu uvolňování americké centrální banky (které proběhlo ve dvou vlnách od roku 2008 QE1 a QE2). Při něm došlo k odkupu tzv. toxických aktiv, tedy aktiv jejichž pravděpodobnost nesplacení je vysoká včetně, od soukromých bank. Jednalo se o různorodé cenné papíry, často zahalené do netransparentních balíků (sekuritizované CP). Na rozdíl však od FEDu, který se může účastnit i nákupu státních dluhopisů, a to jako přímý účastník aukce, nemá ECB možnost přímého odkupu státních dluhopisů. To bylo jednou z hlavních podmínek Německa při vstupu do eurozóny. Proto ECB nemůže, tak jako její americký bratr přímo nakoupit státní dluhopisy. Toto opatření však nyní ECB obchází tím, že za tyto státní dluhopisy půjčuje bankám a přebírá za ně garance a stává se tak věřitelem. Podobný postup je v rozporu s chartou ECB.

    Smyslem operace je:
    • Uklidnit finanční trhy – ty vždy reagují velmi pozitivně v tom, že půjčují státům za nižší rizikovou přirážku (viz bod 2 Itálie)
    • Ozdravení bilancí bank a dodání potřebné likvidity – tak jako každé kvantitativní uvolňování,má toto za cíl podpořit úvěrovou expanzi
    ECB jinými slovy doufá, že levná likvidita (nutná pro výpočet rezervních požadavků) přesvědčí banky k tomu, aby snížily své úrokové sazby, za které půjčují soukromému sektoru a ten že na tuto akci zareaguji zvýšenou poptávkou po úvěrech a rozhýbe tak již delší dobu zamrzlý evropský trh.
    Dále se dá předpokládat, že ozdraveným soukromým bankám, v jejichž portfoliích poklesne účast státních dluhopisů (převedené na ECB), vzroste chuť opět nakupovat státní dluhopisy, To je klíčové pro přežití některých států, potažmo celé eurozóny.
  2. Její dosavadní účinek na bankovní systém?
    Ač výše uvedené operace nic zásadního pro celý systém nepřináší, finanční trhy i banky na tuto akci reagují dle očekávání. ECB se, kromě toho, že opět posunula hranice svých pravomocí, podařilo zajistit, co chtěla.
    Ihned poté co ECB ohlásil plánované půjčky bankám, došlo k prudkému poklesu úrokových sazeb z dluhopisů a tedy nákladů na úvěr. Italské vládě se podařilo prodat šestiměsíční dluhopisy s úrokem 3,251%, což je polovina proti listopadovým 6,504%.
    Indexy finančních trhů také prudce vzrostly (Dow dokonce o 490 bodů, což byl největší zisk za zhruba rok)

    Bankám se zatím nechce zlevňovat úvěrý, neboť tuší zvýšené riziko nesplacení potenciálních klientů a i samotná reakce soukromého sektoru je nejistá, navíc bývá vždy dost podstatně opožděná.
  3. Asi to není všelék, kolikrát ho vlastně může ECB "nasadit"?
    Obecně to nelze říci. Záleží na tom, jak dlouho vytrvá důvěra finančních trhů a veřejnosti k těmto operacím a také, zda se projeví některé efekty v reálné ekonomice, resp. dojde-li k úvěrové expanzi. V takovém případě hrozí riziko zvýšené inflace, nicméně zatím se žádné větší tendence úvěrového expanze neprosazují. Vše tedy zatím stojí na důvěře těch, co kupují státní dluhopisy a ostatní cenné papíry na finančních trzích.
  4. Rizika
    Jak již bylo zmíněno v bodě 3, jde zejména o riziko, že banky nebudou reagovat na dostatek likvidity a nebudou se již dále chtít účastnit na financování státních dluhů, případně za jiných, pro státy méně výhodných podmínek. Dojde-li k úvěrové expanzi, pak samozřejmě hrozí růst inflace. V současné době však má každý strach spíše z deflace, kterou může odstartovat hromadné nesplácení úvěrů, krachování firem apod.

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz