Správce daně svým chováním a nečinností často znemožňuje daňovým subjektům dodržovat samotné zákony. Jako příklad zde uvádíme obstrukce správce daně při registraci zahraničního subjektu k DPH. Liknavost v práci správců daně nás přiměla k sepsání následujícího dopisu generálnímu finančnímu řediteli: Vážený pane řediteli, jako daňový poradce zastupuji mimo jiné řadu zahraničních osob, kterým v České republice vznikají povinnosti účtovat daň z přidané hodnoty. Pochopitelně se snažím, aby byla striktně dodržována veškerá ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. Problémem je, že dodržování výše uvedeného zákona brání příslušné pracoviště Finančního úřadu pro Prahu, které je jediným oprávněným místem k daňové registraci zahraničních subjektů. Předpokládal bych, že žádost o registraci daňového subjektu k dani z přidané hodnoty bude vyřízena obratem. Opak je však pravdou. Podotýkám, že zahraniční osoba, která v České republice uskuteční zdanitelné plnění, se dle §6c stává plátcem daně z přidané hodnoty tímto dnem a dle §94 je do 15 dnů povinna podat přihlášku k registraci. Navíc musí dle §28 do stejných 15 dnů vystavit daňový doklad, jehož povinnou náležitostí je dle §9 její daňové identifikační číslo. A vzhledem k měsíčnímu zdaňovacímu období musí dle §101 do 25. dne následujícího měsíce podat ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Dnes se pozornost zaměřuje hlavně na korupci. Aby ale bylo možné korumpovat, musí vzniknout vhodné podmínky. Kde má Česko Achillovu patu? Dnes je předmětem diskuzí především korupce spojená se státním rozpočtem a fondy Evropské unie. Mimochodem, třeba v televizi veřejně diskutované všimné u lékařů, nechává chladným všechny, včetně justičních orgánů. Celý článek si můžete přečíst na serveru Měšec.cz: Co devastuje příjmy státního rozpočtu

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Má to téměř všechno, co má správná hra mít: Investora (stát), který zajišťuje rozjezd hry, bankéře (penzijní společnosti a fondy), kteří hru provozují, hráče (účastníky penzijního spoření), kteří do hry vkládají sázky, a servisní pomocníky (zaměstnavatele a stát), kteří pečují o hráče. Jmenuje se to II. pilíř. A každý očekává, že na hře vydělá. Hra je to nekorektní a hazardní. Hráči nemohou rozbít bank a nesou všechna rizika. Je to tedy ještě horší, než hra na výherních automatech. A navíc, hráči nemohou hru ukončit. Nabízíme netradiční pohled na problematiku II. pilíře. Pro porozumění celé problematice se vědomě dopouštíme značných zjednodušení. Zabýváme se jen starobními důchody a výpočty provádíme pro osoby, které vstupují do důchodového systému od roku 2014. Investor – stát Stát investuje do rozjezdu hry dlouhodobě a výše jeho investic není dopředu známa. Tato investice se rovná 3% pojistného na důchodové pojištění, které by jinak vybral od zaměstnanců. Pokud by do II. pilíře vstoupilo jen asi 100.000 hráčů s nejvyššími příjmy, činila by roční investice okolo 3,7 miliardy korun ročně (v dnešních cenách). Stát dále hradí pro bankéře a hráče i vybrané servisní činnosti. Je obvyklé, že investor kalkuluje s návratností své investice. Ta by měla přinést zpět investované částky zvýšené nejméně o běžné r...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Nevím, proč máme být vystavováni nejrůznějším úvahám, co může být, jaké cíle sleduje prezident, co říká ten či onen politik, o čem přemýšlí znavený komentátor, či nepodloženým názorům známějších i méně známých politologů. Nevím, proč o ústavě, kterou většina občanů ani nečetla, diskutují ústavní právníci v televizi a ne v odborném tisku. A vůbec nevím, proč máme být najednou svědky sestavování vlády v přímém přenosu a následných pokusů o dehonestaci budoucích ministrů redaktory veřejnoprávní televize. Prezidentovi se přitom povedla neuvěřitelná věc: Jeho kroky podporují nejen občané, ale, světe div se, i podnikatelské svazy a odborové centrály. Jen ti novináři a poslanci to nechtějí vidět. Divím se, proč novináři a politici, kterým údajně jde o blaho nás všech, neřeší skutečné problémy: Proč sněmovna nezasedá a nepřijímá zákony, z nichž řada je již ve třetím čtení. Nejsou snad potřeba? Brání jim snad prezident v jednání? Novinářům o zákonech nikdo neřekl? Bezesporu jedním z nejdůležitějších problémů jsou doprovodné zákony k novému občanskému zákoníku. Jistěže, měly být schváleny již dávno. Ale proč nejsou schvalovány alespoň nyní? To se skutečně zase až v prosinci dozvíme, že nové občanské a obchodní právo platí či neplatí? Jak to bude s občanskými vztahy, smlouvami, spolky, nadacemi a firmami? Takže...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Tak zase to Kalousek a jeho lidé zbabrali. Chtěli sebrat slevu na dani pracujícím důchodcům, do zákona však dali jen podmínku, že důchodce nesmí pobírat důchod k 1. lednu daného zdaňovacího období. A tak si desetitisíce důchodců začali přerušovat na prvý leden vyplácení důchodu. Ministr financí, jako obvykle, žádnou svou chybu ani záměr nepřipouští. Po zjištění situace nikoho nepotrestal, ale pospíšil si s prohlášením, že je mu důchodců, kteří vyplácení důchodu přerušili a uplatní daňovou slevu, líto. Jeho stanovisko pochopitelně okamžitě podpořilo Generální finanční ředitelství vydáním (pouhé) tiskové zprávy, obsahující pofiderní a nic neříkající stanovisko „o možném zneužití práva a z toho vyplývajícími důsledky“. Jenže co to je „možné zneužití práva“? Zákon přece buď platí, nebo neplatí. A v daném případě jednoznačně platí: Pokud byl důchod vyplácen byť již od 2. ledna, nárok na slevu na dani platí. Daňový poplatník navíc může uplatnit i další slevy: Na manželku v domácnosti, na invaliditu, na vyživované děti, na dobu studia. Všechny tyto slevy však lze uplatňovat jen v měsících, kdy dané skutečnosti platily. V případě pracujících důchodců je však ze zákona měsíční uplatňování slev výslovně vyňato. Vyjádření páně ministra o tom, že by si také mohl na den 1 ledna zapůjčit dítě, tedy ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Tato otázka je nesmyslná jen zdánlivě. Přitom je rozhodující, kdo vůbec spořit může a kolik je schopen naspořit. V principu existují tři skupiny lidí v produktivním věku: Ti, kteří vydělávají nejméně, ti, co vydělávají nejvíce, a pak občané mezi těmito dvěma póly. Lidé s nejnižšími příjmy, v řadě případů na sociálních dávkách, mají jiné starosti. Jde o to přežít od výplaty k výplatě. Nedostatek peněz v mnoha případech dorovnávají půjčkami od nebankovních institucí a dostávají se do dluhové pasti. I když používají třeba stavební spoření, mnohdy musí i tyto peníze, vlivem tíživé životní situace, se ztrátou a předčasně vybírat. Očekávat od nich strategii spoření na důchod je sotva možné. Další skupinou jsou občané s vysokými příjmy. Těm peníze prostě přebývají. Hledají proto příležitosti, jak nashromážděné prostředky alespoň uchránit před inflací. To jsou oni skuteční investoři, kteří zkoumají nejvýhodnější možnosti na trhu. Pokud je to spoření na důchod, investují část prostředků i sem. Ale jistě to není priorita. Zbývá tedy skupina obyvatel se středními příjmy. Ovšem ti na tom nejsou finančně zrovna nejlépe. Řada z nich podlehla touze po vlastním bydlení a desítky let musí splácet hypotéky. Přibližně v důchodovém věku se sice hypotéky zbaví, ovšem neuvědomují si, že je čeká nákladná renovace bydlení....

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Jen pro připomenutí: V roce 2009 prosadil v Bruselu ministr Kalousek nižší sazbu daně z přidané hodnoty pro služby s vysokým podílem lidské práce. Nejen pro kadeřnice a údržbáře, ale i pro restaurační stravování či renovace a opravy bytů. Nutno říci, že „staré členské země“ pro tyto činnosti měly schválenu výjimku. Prosadil v Bruselu, ale doma nezavedl. Navíc sníženou sazbu daně začal vytrvale zvyšovat. A v roce 2011 přišel s další myšlenkou: Do budoucna má být jen jedna sazba daně. Přes odpor řady poslanců se záměr ujal a jediná sazba daně, která měla spasit státní rozpočet byla s platností od 1.1.2013. Těžko říci, jak pan ministr uvažuje a počítá. Jisté je, že v roce 2012 začal tvrdit, že jednotná sazba daně státní rozpočet nejen nespasí, ale dokonce zruinuje. A tak si nechal schválit opět dvě sazby daně (ovšem, jak bývá jeho zvykem, jen na omezenou dobu). Pro jistotu však obě ještě o 1% zvedl. Sazby DPH, které mají (možná) platit od 1.1.2013 ve výši 15% a 21% procent se již liší jen o 6%. Jak si již povšiml Jiří Rusnok, je tento rozdíl malý a nedává příliš smysl. Jisté je, že 15% DPH na služby je příliš a vede jen k tomu, že kdo v obchodě a službách (včetně restaurací) může, ten se registraci jako plátce daně vyhne. Možností je celá řada: Obrat se rozdělí mezi více podnikatelů, část tržeb se nepřizná. Ostatně ve &bdquo...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

Položme si triviální otázku, proč je všude kolem nás tolik dluhu? Odpověď je jednoduchá, je to výhodné. Bankovnictví je, stejně jako cokoliv jiného, pouze byznys. Banky chtějí vydělávat a hlavním prostředkem jejich výnosů jsou úroky z půjček. Jsou tedy velmi benevolentní a ochotné půjčovat, pokud je to jen trochu možné. >>> Celý článek je k přečtení opět na serveru Měšec PROČ JE VŠUDE TOLIK DLUHU? JE TO VÝHODNÉ

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz

Dalo se to předpokládat. Hned po získání naděje, že důchodové spoření bude přece jen zavedeno, vyráží finanční instituce do útoku. Bitva o získání miliard začíná. V novinách se objevují rádoby redakční úvahy, pro koho je vlastně onen druhý pilíř výhodný. Jak by také ne, média očekávají balík peněz na reklamu. A o ten je také třeba bojovat. Takže proč bankám článkem trochu nepomoci. Nic proti férovému boji finančních institucí o klienty. Jenže co je moc, to je moc. V novinách se dozvídáme, že podle „odborníků“ se státní důchody propadnou o desítky procent a bude div, když budoucí důchodci dostanou alespoň nějaké žebračenky. A to už není jen strašení lidí – to je šíření poplašné zprávy. Bude někdo tyto výroky stíhat? Jistěže ne. Pokud by k dramatickému snížení důchodů mělo vůbec dojít, musela by o tom rozhodnout vláda a parlament. Tedy žádní odborníci. Nastala by sociální katastrofa a žádné důchodové spoření by výpadek státních důchodů nemohlo nahradit. Dalším hitem je zveřejňování výpočtů, pro koho je důchodové spoření výhodné. Opět dle „odborníků“. A kdože jsou ti odborníci? Pánové Schnieder a Šatava, kteří publikují studie pod hlavičkou think-tanku IDEA a onoho věhlasného institut CERGE-EI, na němž se podílí známý profesor Švejnar. Oba pánové však uvádí, že jde jen o jejich osobní n...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Skutečně víte, jak banky fungují a proč jsou nejmocnější institucí v ekonomice? Nechte se provést tajemstvím světa bank a odhalte tradiční klišé. Ve spolupráci se serverem Měšec.cz jsme připravili seriál o bankovnictví, který by měl přiblížit široké veřejnosti specifika tohoto podnikání, pozici bank v ekonomice a důsledky takového finančního systému. >>> Cleý článek TAJEMSTVÍ BANKOVNÍHO SVĚTA

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Poslední dobou se zdá, že naše politiky nezajímá nic jiného, než peníze. Tedy ty, které připlují do státního rozpočtu. Jejich objemem prověřují svou úspěšnost. K čemu tyto peníze mají být, již zřejmě není tak důležité. Jenže názor lidí je poněkud jiný. Chápou, že musí pracovat, a mnohé z nich to dokonce baví. Ale zároveň chtějí mít ze života i něco jiného. Zážitky, vzdělávání, zábavu, a pokud na ni nemají čas v produktivním věku, pak alespoň v důchodu. V plnění státního rozpočtu „jen tak“ smysl svého života rozhodně nevidí. Politici to berou jako nevděk. Vždyť se tak snaží – o vyrovnaný státní rozpočet, zdroje na kofinancování dotací, čerpání dotací, dokonalejší a dražší informační systémy a větší stavby. Jsou ochotni akceptovat výdaje na vzdělávání, neboť je naděje, že vzdělanější lidé budou do rozpočtu přispívat více. Ale ti, co jsou nemocní, postižení či staří, již přece nejen nic nepřináší, ale dokonce čerpají státní peníze, které by přec e bylo možné využít daleko racionálněji. Jenže – občané si nevolí své politiky kvůli státnímu rozpočtu. Volí je proto, aby se jejich životní úroveň zvyšovala, měli nějaké životní jistoty a důstojný život. A politici by měli schvalovat takový státní rozpočet, který cíle občanů alespoň zčásti zajistí. Pokud politici nepochopí, že sm...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Bude důchodové spoření (II. pilíř) nebo nebude? Těžko říci, základní zákon platí, ostatní zákony ne. Co byste však měli vědět? Pokud se platnost důchodového spoření neodloží, musí se ti, kterým bude brzy 35 let, od ledna 2013 rychle rozhodnout: Vstoupit do důchodového spoření nebo ne! Nelehké rozhodnutí již proto, že jej v budoucnu nelze měnit. A informací je málo, rozbory různých analytiků jsou neúplné a vyjádření představitelů finančních institucí z pochopitelných důvodů zavádějící. Podívejme se tedy co, komu a za jakou cenu důchodové spoření přinese. Co mi důchodové spoření přinese Ten, kdo se nechá na důchodové spoření nalákat, musí počítat s tím, že se jeho odvody na sociální pojištění zvednou o 2%. Další 3% pak převede do soukromého fondu stát z toho, co platí již dnes. Účastník důchodového spoření bude moci volit z několika investičních strategií a těšit se, jak mu korunky na jeho individuálním účtu přibývají. Jenže – korunky mohou nejen přibývat, ale i ubývat. Co to bude spořícího občana stát Individuálně spořící občané budou muset ze svých příspěvků živit řadu finančních institucí: Ve fázi spoření penzijní společnosti, depozitáře (banky) a penzijní fondy. Některé náklady těchto institucí jsou sice limitované, jiné druhy nákladů jsou však omezeny jen volně. A navíc – všichni budou chtít z př�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz

Odpověď zní jednoznačně: NE. Jeho kontroloři a inspektoři si mohou nohy uběhat, občas sice někoho chytí, ale to je tak všechno. Proč? Švarcsystém je extrémně finančně výhodný jak pro kvazi zaměstnance, tak i pro kvazi zaměstnavatele. Důvodem je daňový systém a na něj navázané odvody na zdravotní a sociální pojištění. Jestli si řemeslník může odečíst výdajový paušál ve výši 80%, daně neplatí a pokud má děti, dostává od státu daňový bonus. Zdravotní a sociální pojištění sice platit musí, ale pouze v minimální výši. A „zaměstnavatel“ neplatí odvody žádné. Chce-li tedy vláda tuto formu práce odstranit, musí začít od daně z příjmů fyzických osob: Tedy žádné výdajové paušály lidem, kteří žádné výdaje nemají. Žádné nářky nad zdaněním podnikatelů, když se o žádné podnikatele nejedná. Zde by se měla vzpamatovat pravice. Zbývají ovšem odvody z mezd „zaměstnavatelů“. Ty zdanění fyzických osob nevyřeší. Na druhé straně by zaměstnavatel musel zvážit, co je pro něj výhodné. Při zadávání prací „na fakturu“ sice ušetří odvod pojistného, ale na své „zaměstnance“ nemá žádný špagát. Mohou přijít do práce, kdy chtějí, pracovat dobře nebo špatně. Tíhu reklamací ale vždy nese „zaměstnavatel“ . Je ovšem pravda, že jsou odvětví, která jsou extrémně závislá na kr�...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz, CSc.

V době, kdy není času nazbyt a musí se rychle jednat, člověka zaráží, proč je tak těžké odhalit odkud že se ten pančovaný alkohol vzal? Nechceme si snad nalhávat, že viníkem je nějaký prodavač ve stánku. Proč se tedy nejde přímo ke zdroji? Pojďme se podívat jak danou situaci řeší jednotlivé orgány veřejné správy, bude nám pak jasné, proč je ve vyšetřování nejdál zkušená investigativní novinářka Slonková. Ministr zdravotnictví pohovořil svým klidným, starosvětským způsobem: Hygienická služba odebírá vzorky a brzy zjistí, že alkohol je skutečně denaturák. Hygiena ve stáncích a trafikách, kde se nalévá, je dostatečná. Není tam sice ani zavedena voda, ale líh je přirozenou dezinfekcí. A nemocnice jsou na příliv pacientů připraveny. Ministr zemědělství nasadil na kontroly nebývalé množství pracovníků zemědělské a potravinářské inserce: Pravý alkohol je uváděn na trh v souladu s platnými předpisy a jeho složení je v pořádku. Denaturovaný líh není potravinou a pod kontrolu inspekce nespadá. Česká obchodní inspekce kontroluje, zda spotřebitel není okrádán. Prozatím nezjistila, že by stánkaři nalévali pod míru nebo že by účtovali jiné ceny, než ty, se kterými jsou zákazníci seznamováni. Ministr průmyslu a obchodu uvádí, že dle zjištění živnostenských úřadů mají všichni stánkaři a trafikanti platné živnostenské listy a jejich podn...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Dnešní daňové zákony snad ani nemá cenu sledovat. Novela stíhá novelu, změny jsou skryty v „balících zákonů“, platnost jednotlivých ustanovení má rozptyl od roku 2012 do roku 2016. Jsou novelizovány novely, které ještě nevstoupily v platnost a možná již nikdy v platnost nevstoupí. Díky tomuto stavu je v jedné novele daňového zákona novelizováno několik zákonů (novel) týkajících se stejné daně. Původ chaosu v daňových zákonech Proč to všechno? Jedná se zásadní o rozpory mezi vládními stranami TPO 09 a ODS, nebo lépe mezi ODS a ministrem Kalouskem. ODS před časem přijala tezi, že se daně nemají zvyšovat a že jsou „trestem pro bohaté“. Největší ránu daňovému systému však zasadil ministr Tlustý a jeho slovenští poradci s konceptem tzv. rovné daně ve výši 15%. Ten se sice nikdy komplexně nerealizoval, ale v řadě případů komplikuje situaci dodnes. Dle konceptu rovné daně měly být prakticky odstraněny všechny odvody zaměstnavatelů a nahrazeny platbami zaměstnanců. Důchody vyplácené státem měly být sníženy na naprosté minimum. Sociální únosnost měla být zajištěna relativně vysokou slevou na dani, která by však neměla vliv na výši odvodů zaměstnanců na zdravotní a sociální pojištění, a jednorázovým zvýšením všech mezd o cca 30%. Tím bychom se ve světových tabulkách dostali na čelné místo s nulovými vedlejšími náklady ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

S dotacemi, zvláště pak s těmi z Evropské unie, se roztrhl pytel. Usiluje o ně kdekdo v přesvědčení o tom, že dostat něco zadarmo je terno. Je to však pravda? Skutečností je, že dotace mohou podnik lehce i zruinovat. Druhy dotací Vedle národních dotačních titulů existuje řada dotací z evropských fondů (strukturálních a soudružnosti). Ty se dále člení do 27 národních operačních programů, z nichž některé jsou tematické a jiné zeměpisné. Programy se dále dělí na prioritní osy a ty na oblasti či dokonce podoblasti podpory. A aby toho nebylo dost, žádosti o čerpání z těchto fondů lze podávat teprve po zveřejnění výzev. Prostě pěkná džungle, ve které se jen tak někdo nevyzná. Na co lze získat dotaci Dotace lze získat v podstatě na cokoli: Na investice, materiál, mzdy, školení či propagaci. A žádat může také kdokoli – organizační složky státu, obce, neziskové organizace, občanská sdružení, podniky. Zájemce o dotace tedy musí nejprve zjistit, z kterého programu může dotaci získat, k jakému účelu lze dotaci čerpat, a kdy je třeba žádost podat. To většinou není schopen učinit sám. Obrátí se tedy na specializovanou firmu, která ovšem nepracuje zadarmo. Vzniká tak, bez záruky úspěchu, prvá nákladová položka. Předpokládejme, že se podařilo nalézt vhodnou výzvu k předkládání dotačních projektů. Pak je třeba zpracovat žádost o dotaci, doložit...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Ať to již dopadne s místopředsedkyní sněmovny Vlastou Parkanovou jakkoli, po jejím odchodu, o němž snad nelze pochybovat, by již nic nemělo být jako dřív. Lze snad doufat, že konečně přijde Zákon. Místopředsedkyně sněmovny nemá být stíhána jako poslankyně, ale jako bývalá ministryně národní obrany. Bude muset obhajovat, zda smlouva o nákupu letadel CASA, kterou podepsala, nebyla pro stát nevýhodná. Jinými slovy – zda ve své funkci postupovala s péčí řádného hospodáře. Doufejme, že dopad tohoto stíhání bude dlouhodobý a vážný. V prvé řadě si kandidáti na ministry asi uvědomí, že výkon této funkce není žádnou legrací a jen mocenskou záležitostí. Tedy, že ministra nemůže dělat každý, že ministr musí něco umět a něčemu rozumět (nebo mít kolem sebe takové spolupracovníky). Budoucí ministři budou muset přemýšlet a zvažovat co podepisují a jak se jejich rozhodnutí dotkne majetku, který spravují. A počítat se svou odpovědností vyplývající z role statutárního zástupce. Když podobně rozhodl Nejvyšší soud ve věci bývalé starostky městské části v Brně a poučil ji, že se své funkce ujala dobrovolně (a za peníze), měla znát své zákonné povinnosti a spravovat záležitosti příslušné městské části s péčí řádného hospodáře, byl ohlas tohoto rozhodnutí minimální. Jakmile jde o ministra či poslance, je již odezva jiná. Pokud budou v...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Prý, co bylo ukradeno, má být vráceno. To je základní myšlenka budoucího vyrovnání státu s církvemi. Což o to, myšlenka dobrá a akceptovatelná. Ono se kradlo vždy, krade se dál a zřejmě se tak bude dít i v budoucnu. Bohužel, ukradené se vrátí jen málokdy. Raději jsem zavrhl hlubší zkoumání, kde se v průběhu věků ty církevní majetky vzaly. Ostatně částečně si to lze jakžtakž představit: Něco byly úplatky za to, že se šlechtic stal králem, nebyl uvržen do klatby, vydělávalo se obchodem s odpouštěním hříchů (jakoby snad někdo měl smlouvu s Bohem), desátky byly církevní daní, byly i milodary. Prostě kdo umí, ten umí – majetky jen bobtnaly. Výjimečně se sice ozvali různí šťouralové s názory, že církev má být chudá, ale neuspěli. Jiná váha byli panovníci či politici. Čas od času si řekli, že církev toho má dost, oni málo a křesťanštějští a bohulibější bude použít církevní majetky k jiným účelům, byť šlo třeba o války. A tak se od nepaměti zabavovalo (nejen církvím), znárodňovalo a arizovalo. Chovali se tak králové angličtí i císaři rakouští, Masaryk, Němci i komunisté. Díky zachovanému rodnému listu je má příslušnost k římskokatolické církvi nezpochybnitelná. Dědičný hřích (ne v každé církvi je tomu tak) – nabytý nezaslouženě tím, že se kdysi Adam spustil s Evou, mne netíží. Logickou úvahou jsem dospěl k...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Bedlivě jsem naslouchal projevům, dnes již bývalého presidenta Sarkozyho a kancléřky Merkelové: EU potřebuje prohloubit integraci a fiskální disciplínu jednotlivých členských zemí. K těm směřovaly apely obou státníků. S tím sice lze souhlasit, ale marně jsem čekal na poselství základní – poselství občanům EU. Že takoví občané nejsou? Ale ano, všichni máme nejméně dvě občanství, bohužel to většina obyvatel ani netuší. Nedávno jsem řadě vysokoškolsky vzdělaných lidí, mezi nimi i lidem se vzděláním právnickým, položil jednoduchou otázku: Jaké máte občanství? Do jednoho odpověděli – jen české. Předpokládám, že v ostatních zemích EU je dnes situace obdobná. Jaký je to rozdíl oproti situaci před několika desítkami let, kdy mi (mladí) západoevropští vrstevníci hrdě sdělovali: Já jsem Evropan. A já jim jen záviděl. Něco se tedy zvrtlo. Příslušnost k Evropě si člověk nejlépe uvědomí tehdy, když je od ní hodně daleko. Já ji před lety pocítil na semináři v jihokorejském Soulu. Jeho účastníci se zcela spontánně spojovali do skupin dle jednotlivých světadílů. Zdá se, že původní evropské myšlenky byly nahrazeny něčím zcela jiným: Jednotlivé státy spolu bojují o výši unijních dotací, vlastní eurokomisaře (pro které objektivně chybí práce), zachování či prohloubení vlastních kompetencí, posty v nově zřízené diplomatické ...

Autor: Ing. Jaroslav Schulz CSc.

Kladli jste si někdy otázky: Jak vzniklo DPH, Mohou si státy EU daňově konkurovat, Není systém reverse charge nespravedlivý, Vydělává ČR na tom, že je zapojena do systému DPH, a řadu jiných otázek? Chcete-li na tyto a podobné otázky znát odpověď, čtěte dál. Jak každý ví, DPH patří mezi tzv. nepřímé daně. Nepřímé proto, že jsou uvaleny na spotřebu konkrétního zboží či služby, nehledě na tom, kdo si toto zboží nebo službu pořizuje. Tzv. plátci DPH fungují jako výběrčí daní pro stát, dochází tedy k nepřímému výběru daní. Zároveň, jak již sám název napovídá, na každém stupni ekonomického řetězce se pouze přičte přidaná hodnota výrobce nebo poskytovatele služby. Celá částka DPH za všechny mezistupně je pak odvedena státu ve chvíli, kdy se v řetězci objeví první neplátce. Stručně o historii DPH Koncept daně z přidané hodnoty vychází z jiných nepřímých daní, které v minulosti měly povahu spotřebních daní uvalených na konkrétní zboží jako cukr, víno, apod. (v historii hojně označované jako akcízy). Často mimochodem docházelo k výběru v naturální podobě. Harmonizace v rámci EU Již od založení Evropského společenství bylo jasné, že v rámci integrace Evropy bude muset dojít ke sjednocení daňového systému. Zásadním krokem k harmonizaci nepřímých daní bylo vydání První směrnice Rady (č.67/227/EEC) přijaté roku 1967. Touto sm�...

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz

Na základě korespondence s redakcí Hospodářských novin jsme byli osloveni, zda bychom mohli stručně reagovat na průlomové chování Evropské centrální banky (dále jen ECB), která významným bankám poskytla historicky největší půjčky. Jedná se o tzv. kolateralizované (zajištěné) úvěry, tedy operaci při které banka obdrží finanční obnos na svůj rezervní účet u centrální banky výměnou za některá aktiva. Jednalo se zejména o "toxické dluhopisy", tedy dluhopisy rizikových států zasažených úvěrovou krizí jako je Řecko, Portugalsko či Španělsko. Celý článek: který vyšel na titulní straně HN dne 1.3.2012 si můžete přečist zde: Na levných stamiliardách eur vydělají jenom banky Samotný článek byl reakcí na jiný článek, ECB může levnými penězi oslabit tah na nezbytné reformy, který vyšel na titulní straně HN dne 24.2.2012, ve kterém HN mylně informovaly o dopadech celé operace, a na který naše poradenská firma reagovala. Ačkoliv v článku je ocitován jen jeden odstavec, stojí jistě za to zveřejnit celou naši reakci, kterou jsme redakci HN zaslali. Jsme také rádi, že redakce HN uznala naše odborné kvality a umožnila nám zpracovat na dané téma vlastní článek, který v současné době připravujeme. Pro nezasvěcené pouze shrneme v krátkosti, co vlastně ECB udělala: Poprvé v historii v podstatě porušila svoji formální nezávislost, když půjčila ba...

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz

S novými webovými stránkami byl také spuštěn nový Blog. Budeme zde publikovat užitečné informace nejen pro Vaše podnikání. Věřímě, že tento Blog bude důkazem naší vysoké odbornosti, a to jak v oblastech daňového, firemního a účetního poradenství, ale i v oblastech makroekonomie, finančních trhů a jiných. V případě dotazů k článkům nebo jiných reakcí nás neváhejte kontaktovat buď prostřednictvím kontaktního formuláře nebo přímo na email inca@inca.cz. Stejnou formou můžete také zasílat náměty na další články, které byste rádi viděli zpracované.

Autor: Ing. Mgr. Jaroslav Schulz